Dominový efekt pařížské výstavy odhaluje zásadní střety mezi kulturami a epochami

Kurátor Jena-Hubert Martin ke koncepci výstavy říká: „Carambolages je ve své podstatě procházkou napříč uměleckými styly a nejobecnějším pojetím umění. Vybrali jsme víc než 180 děl, která pocházejí z různých období i z různých kultur a korespondují s jinými díly ze současnosti. Jsou totiž takovou ozvěnou dnešnímu umění. Takže umělci se nedívají na kontext nebo na vývoj umění, spíš je zajímá stálost a téma současnosti. Samotné překvapení hraje zásadní roli hlavně v osobitosti náhledu.

Na první pohled podobná díla seřadili pořadatelé ve shodě, to znamená, že každé dílo bylo přiděleno k analogickému dílu, které je hned vedle. „Takhle můžeme celou výstavu projít od díla k dílu, prostě v určitém napojení. Jako by se jednalo třeba o komiks nebo domino. A takhle, jakoby takovým příběhem, můžete projít výstavu od začátku až do konce,“ vysvětluje Jena-Hubert Martin.

Hledání a vyjevování témat dneška„Otevřete si noviny a podívejte se, jaké jsou hlavní sociální problematiky,“ upozorňuje kurátor. „Jedná se o témata každodenního života, I když si třeba myslíte, že to žádné problémy nejsou. Prostě jsou to věci, které se týkají každé lidské bytosti, která si uvědomuje, že je smrtelná. Mohou to být témata věčnosti, ale pak i ta více specifická jako je politika. Nemůžu vám ale přesně říct, co tam uvidíte. To je na každém. Běžte se tedy podívat a posuďte sama.“

Caramboleges v pařížském Grand Palais |foto: Marie Sýkorová

Koncept výstavy je podle kurátora v tomto pojetí použit vůbec poprvé. Vedle sebe je k vidění například čínský hlídač náhrobku z doby čtyři sta let před naším letopočtem a Hlava jelena prostřelená šípem od Albrechta Dürera z 16. století. Dílo současných umělkyň a umělců, například Bertranda Laviera je konfrontováno s tradičním mečem z ostrova Kiribati. Expozice je navíc doprovázena speciální hudbou.

„Hudební složka výstavy není klasickým audioprůvodcem. Jednoduše si stáhnete do mobilu aplikaci, která nabízí hudbu, speciálně složenou k této výstavě. Hudba působí na vnímání každého jinak a každý ji přijímá podle stupně svých znalostí. A může tak na vystavená díla reagovat po svém, úplně volně. Zvuk tedy je součástí scénografie výstavy. Může navazovat kontinuálně na vystavená díla nebo je jen doplňuje. Když si na výstavě hudbu pustíme do sluchátek, dostaneme se do úplně jiného prostoru a dimenze v celkem 27 etapách,“ vysvětluje skladatel Jean-Jacques Birgé, který hudbu k výstavě složil. Expozice střetů a karambolů má podle něj navodit totální umělecký zážitek a přenese nás do jiného univerza.