Rodinná sága o zrodu moderního Irska

Irský básník, překladatel, literární kritik a editor Justin Quinn (nar. 1968) patří již řadu let k nepřehlédnutelným postavám tuzemské literární scény. Spisovatel žijící od poloviny 90. let v Praze dnes vyučuje na Pedagogické fakultě Západočeské univerzity a na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Do angličtiny přeložil básně Ivana Blatného, J. H. Krchovského, Karla Jaromíra Erbena či Petra Borkovce a sám napsal již několik básnických sbírek, z nichž ovšem česky vyšla dosud jediná, nesoucí název Vlny a stromy (Opus 2009). Nyní se českého překladu dočkal Quinnův jediný román Mezi vilami – prózu z roku 2013 vydalo pražské Argo a do češtiny ji přetlumočila autorova manželka, spisovatelka, překladatelka a malířka Tereza Límanová.

Quinnův román dává zapomenout, že se jedná o prozaický debut. Rodinná sága zasazená do autorova rodného Irska nechává čtenáře nahlédnout hluboké kořeny i vlastní průběh velkých změn, kterými tato země prošla ve druhé polovině dvacátého století. Nadmíru poutavý a suverénně odvyprávěný příběh sestává ze sedmi obrazů, zachycujících vybrané členy rodiny Boyleových v klíčových životních situacích. A jelikož se hlavní hrdina Declan, idealismem poháněný státní úředník a pozdější významný podnikatel, po celý svůj život pohybuje ve sféře ekonomiky a politiky, odrážejí se v těchto lidských osudech nezřídka i moderní dějiny samotného Irska.

Budování národa a jeho obětiKniha Mezi vilami je ovšem stejně tak románem psychologickým, jako historickým či společenským, a ústřední protagonisté jsou vystavováni velkým životním zkouškám i každodenním malým dramatům, počínaje alkoholismem a tragickou smrtí milovaného syna, potažmo bratra konče. Každá z hlavních postav nadto do textu vnáší často hned několik nových témat. Tak například Declanova žena Sinéad reprezentuje mimo jiné nelehký úděl ženy, které příslušnost ke konvencemi a předsudky svazované vyšší třídě brání v jakékoliv seberealizaci vyjma povinné starosti o manžela, děti a domácnost. Opačnou polohu – ženu svobodomyslnou, nezávislou, zcestovalou a tvůrčí – pak ztělesňuje Sinéadina dcera Issie, stejně jako fakt, že ani takto emancipovaná žena nemusí být šťastná, postrádá-li v životě lásku.

Autor se při tvorbě syžetu rozhodl pro jednoduchý, ale účinný krok – ústřední dějová linie se v elegantním kruhu vrací zpět na začátek, hlavní hrdina, s nímž jsme se poprvé setkali na nemocničním lůžku, se znovu ocitá ve zdravotnickém zařízení a továrna, které Declan obětoval velkou část života a která jej málem stála i manželství, je prodána Američanům. Mezitím se však odehrál téměř celý jeden lidský život a napsal velký kus irské historie. Z někdejších hrdinů-budovatelů, kteří ospalou zemi proměnili v keltského tygra, se stali unavení pamětníci, kterým mladá generace vyčítá neprůhledné obchody a podíl na rozmachu korupce.

Justin Quinn: Mezi vilami (obálka) |foto: Nakladatelství Argo

Irský příběh vepsaný do evropské historiePřestože je Quinnův román fabulačně i tematicky úzce spjat s poválečným osudem Irska, jeho záběr sahá daleko za břehy zeleného ostrova a promítá se do něho pochopitelně i autorova mnohaletá středoevropská zkušenost. Skrze hlavního hrdinu a jeho dceru Issie tak do příběhu vstupují události a postavy z komunistického východního Německa šedesátých let či z multikulturního Berlína let devadesátých. A svou malou, leč podstatnou roli v příběhu sehraje i Československo a srpnová okupace v osmašedesátém.

Zájem řady čtenářů přitom nepochybně vzbudí již samotný fakt, že se jedná o prózu zahraničního autora žijícího v Čechách a pojednávající k tomu o novodobé historii národa, se kterým máme leccos společného. Snaha vymanit se ze sevření velkého impéria, úsilí zachovat a dále rozvíjet vlastní jazyk v prostředí vynucujícím si užívání jazyka jiného, rozepře mezi národně uvědomělými venkovany a k vrchnosti vzhlížejícími obyvateli metropole – komu by v této souvislosti nevytanulo na mysli české národní obrození?

Nedělejme však z románu Justina Quinna dílo povahy společensko-kritické či dokonce angažované. Kniha Mezi vilami je v první řadě poutavým čtením, které vsadilo na silný příběh, plnokrevné postavy a fungující prolínání velkých dějin s rodinnou historií. Autor se ve své prozaické prvotině osvědčil jako nadaný vypravěč i schopný stylista, a třebaže s románovou formou nijak zvlášť neexperimentuje, dokazuje svou novou knihou, že má vlohy nejen pro psaní poezie.