Tečky, pruhy a svět z ptačí perspektivy. Londýnská Courtauld Gallery vás zve na modernu
Hned dvě výstavy moderních výtvarníků nabízí Courtauld Gallery v současné době svým návštěvníkům. Jednak jsou to díla Bridget Riley pod názvem Učení od Seurata, druhá expozice je pojmenovaná Plachtění: Obrazy z kluzáku a představuje počiny o generaci staršího Petera Lanyona. Obě velmi zajímavé výstavy potrvají až do 17. ledna 2016. Galerie je otevřena denně od 10 do 18 hodin.
Peter Lanyon se narodil v roce 1918 v Cornwallu v městečku Saint Ives, Bridget Riley přišla na svět až roku 1931 v Londýně. Ona je slavná současná malířka, jeho umění bylo již tak trochu pozapomenuto. Současná výstava jeho prací je vůbec první větší expozicí v Londýně.
Jméno Lanyon je pro nás opravdu neznámé. Můžete jej alespoň stručně představit?Peter Lanyon se narodil 8. února 1918 v přístavním městečku Saint Ives, kde se také na počátku druhé světové války setkal a poté spolupracoval s Benem Nicholsonem, vůdčí osobností tehdejší britské avantgardní scény, vynikající sochařkou Barbarou Hepworth a sochařem Naumem Gabo. Během války ovšem Lanyon sloužil u Královského letectva ve Středomoří. To jej také po válce přivedlo ke sportovnímu létání, k plachtění, odtud také název jeho výstavy. Většina jeho nejlepších obrazů vznikla z inspirace z plachtění, maloval to, co viděl z kokpitu kluzáku. Maloval tu nádhernou Cornwallskou krajinu z ptačí perspektivy. Jeho abstraktní plátna dala krajinomalbě nový rozměr, posunul tak dále experimenty největších anglických krajinářů, tedy Williama Turnera a Johna Constablea. Právě na jeho studie mraků Lanyon volně navázal.
Zemřel bohužel předčasně 31. srpna 1964, kdy v nemocnici podlehl zraněním, které utrpěl při nehodě kluzáku. Jeho láska k plachtění se mu tak stala osudnou, zanechal nám však nádherné obrazy. Byl také jediným z tehdejší výtvarné kolonie v Saint-Ives, jenž se v tomto městečku narodil. Právě tamní galerie Tate Saint Ives uspořádala na rozhraní let 2010 a 2011 poměrně velkou retrospektivní výstavu jeho prací. Pro nás je zajímavé, že nedlouho před svou smrtí navštívil v roce 1964 Peter Lanyon na pozvání Britské rady Prahu a Bratislavu.
A co představuje podtitul výstavy Bridget Riley, tedy Učení od Seurata?Jen připomenu, že o Bridget Riley jsem tu mluvil v březnu roku 2011, u příležitosti její velké výstavy, kterou ji k jejím osmdesátinám připravila Národní galerie. A právě v tehdejší výstavě bylo jasně vidět, že obdivuje staré mistry včetně George Seurata, francouzského postimpresionisty, jedné z vůdčích osobností pointilismu. A podtitul současné výstavy tedy představuje přesně to, co říká. Bridget Riley se skutečně učila ze Seuratových pláten, jeho pointilismus postupně přetavila do svého svébytného op-artového stylu.
Můžete Bridget Riley stručně představit?Bridget Louise Riley, jak zní celé její jméno, se narodila v Londýně 24. dubna 1931. Dětství strávila střídavě v Cornwallu a v Lincolnshiru. Výtvarné umění začala studovat na Goldsmith College a poté na Royal College of Art, kterou dokončila roku 1955. Mezi její spolužáky patřili například později proslulí výtvarníci Frank Auerbach či Peter Blake, známý svým návrhem na obal desky Beatles Sgt. Pepper´s Lonely Hearts Club Band. Ve svých počátcích malovala takovým „semi-impresionistickým“ stylem, dá se říci, že flirtovala s pointilismem.
Ale kolem roku 1960 se zcela soustředila na op-art, stala se téměř ikonou tohoto stylu. Nejdříve své geometrické obrazy malovala jen černou barvou, ale postupně se z ní stala brilantní koloristka. Světového uznání se jí dostalo na výstavě v Muzeu moderního umění v New Yorku roku 1965, o tři roky později reprezentovala Británii na Benátském bienále. Výtvarný kritik listu The Daily Telegraph Richards Dorment ji označil za národní poklad.
Co tedy můžeme na její výstavě obdivovat?Je to sice opravdu malá, ale velmi zajímavá výstava. Je založena na tom, že vůbec poprvé vedle sebe vystavuje originál obrazu George Seurata z roku 1887 nazvaný Most u Courbevoie, je to jedna z perel sbírky Courtauld Gallery a její stálé expozice, a kopii, kterou Bridget Riley vytvořila v roce 1959. Ona se ostatně nikdy netajila svým obdivem ke starým mistrům, například na té výstavě v Národní galerii před čtyřmi lety byla také představena její kopie Portrétu muže s červeným turbanem od vlámského mistra Jana van Eycka, který malířka vytvořila ve svých patnácti letech.
Jsou na současné výstavě snad jen ty dva obrazy, tedy originál a kopie?Ne, ne. Jsou doplněny ještě několika dalšími plátny Bridget Riley, jsou to obrazy, které vytvořila v šedesátých letech minulého století, například Růžová krajina nebo Pozdní ráno 1. V nich je patrné, jak postupně přetavovala Seuratův styl ve svůj vlastní, tečky se pozvolna měnily v pruhy. Ale k Seuratovi se Bridget Riley ve své malířské kariéře vracela často, což dokumentuje závěrečný obraz výstavy Ecclesia z roku 1985.
Nejposlouchanější
-
David Attenborough: Výpravy do divočiny. Vyprávění z cest do Paraguaye ke 100. narozeninám autora
-
Jelena Mašínová: Motýlí smrt. Strhující milostná tragédie odvyprávěná v 18 telefonických rozhovorech
-
Podoby přitažlivosti. Povídky Miloše Urbana, Hany Lundiakové, Kateřiny Rudčenkové a dalších autorů
-
Harper Lee: Jako zabít ptáčka. Tragický příběh černocha křivě obviněného ze znásilnění bílé dívky
