O čem sní žena s talentem pro život

8. prosinec 2015

V nakladatelství Torst vychází kniha Sny od šestadevadesátileté fotografky Olgy Houskové. Záznamy autorčiných snů z posledních patnácti let se objevují na pultech knihkupectví nedlouho po memoárech její sestry Staši Fleischmannové.

Když před více než rokem vyšly v pražském nakladatelství Torst memoáry tehdy čtyřiadevadesátileté fotografky a výtvarnice Staši Fleischmannové, zaslouženě vzbudily nemalou pozornost čtenářů i kritiky. Kniha nazvaná Vrstvami totiž připomínala spíše kulturní bedekr – své místo v ní díky příbuzenským vztahům, partnerským svazkům či přátelským stykům našli mimo jiné Ferdinand Peroutka, Milena Jesenská, Karel Čapek, Josef Florian, Voskovec s Werichem nebo Adolf Hoffmeister.

Svébytný pandán ke vzpomínkám Staši Fleischmannové tvoří nedávno vydaná – opět v Torstu – knížka Sny její sestry-dvojčete, fotografky Olgy Houskové, která v září oslavila šestadevadesáté narozeniny. Jak napovídá titul, jedná se o záznamy jejích vlastních snů, a to z posledních patnácti let. Svazek otevírá předmluva nejstarší z trojice autorčiných dcer, vysokoškolské pedagožky, hispanistky a překladatelky Anny Houskové.

Osobně laděný, a přitom erudovaný text profesorky Houskové líčí ve zkratce bohatou historii této nevšední rodiny a zároveň čtenáře blíže seznamuje s některými jejími členy. Anna Housková je rovněž autorkou četných vysvětlivek, přerůstajících mnohdy v medailony jednotlivých reálných postav, které figurují ve snech Olgy Houskové. Mezi nimi nechybí celá řada známých jmen, počínaje Vlastimilem Brodským a dcerou Ferdinanda Peroutky Evou konče. Poznámky týkající se jejich vztahů k autorčině rodině je však nezřídka staví do trochu nového světla.

03526901.jpeg

Barvitý život, bezbarvé snyNaneštěstí je možno konstatovat, že předmluva Anny Houskové spolu s vysvětlivkami a tuctem snímků z rodinného archivu představuje z pohledu běžného čtenáře tu zajímavější část celé knihy. Záznamy snů fotografky Olgy Houskové bohužel neprošly žádným kritickým sítem a na sto padesát krátkých příběhů představuje veškerý materiál, shromážděný autorkou od chvíle, kdy si své sny začala před patnácti lety zapisovat. Pojmeme-li pak dotyčné texty z hlediska čistě literárního a ponecháme tak stranou různé možnosti jejich dalšího výkladu, valná většina z nich neobstojí ani coby specifický druh prózy, ani jako osobitý dokument doby. Určitá míra osvěžující absurdity je jim sice vlastní, ale jen pár textů vyniká nad ostatní svou dramatičností, originalitou či vtipem.

Překvapením nejsou ani návratné motivy: zesnulý manžel, herec Karel Houska, sestra Staša, jejich otec Rudolf Jílovský, zpěvák, novinář a spoluzakladatel kabaretu Červená sedma, Divadlo na Vinohradech, kde autorka i její muž dlouhé roky pracovali, fotografické řemeslo a samozřejmě další postavy z rodinného života. Zarazí snad jen absence milované matky, překladatelky a redaktorky Staši Jílovské. Mezi převahou humorných příběhů také přitahuje pozornost několik vážnějších pasáží, kterými prostupuje smutek a nostalgie, zvláště pak stesk po muži, s nímž autorka prožila čtyřicet let. Sny Olgy Houskové se zkrátka v zásadě neliší od našich vlastních – a málokoho z nás by napadlo vydávat je knižně.

03526948.jpeg

Někdy lépe vzpomínat než snítOné civilnosti, neliterárnosti přítomných textů si je přitom dobře vědoma i Anna Housková, která v předmluvě výstižně pojmenovává rozdíly mezi tradičními literárními sny (za příklad mohou posloužit třeba Sny Zbyňka Hejdy, vydané letos již podruhé v Edici Revolver Revue) a záznamy snů své matky, u nichž pokládá za charakteristickou „věcnost a dobrou atmosféru“. Ve svém hodnocení matčiných zápisků z hlediska jejich obsahu i formy je však až příliš laskavá.

Když o sobě Olga Housková kdysi prohlásila, že nemá žádný talent, byla zbytečně skromná. O tom se přesvědčili četní návštěvníci fotografické výstavy, kterou Olze Houskové a její sestře Staše Fleischmannové nedávno uspořádala pražská Leica Gallery. Její Sny ovšem měly vyjít raději vlastním nákladem, formou rodinného tisku, podobně jako její Vzpomínky (2012) nebo kniha Rodina. Byty a pobyty (2013). A jak dokládají úryvky ze vzpomínek Olgy Houskové ocitované v memoárech její sestry, na pultech knihkupectví by se zmíněné tituly nejspíše vyjímaly lépe než právě vydané Sny.

autor: Petr Nagy
Spustit audio