Umělci, třikrát nominovaní na Cenu Jindřicha Chalupeckého, vystavují v Ústí nad Labem
Jistota okraje, nejistota středu - to je jedna z charakteristik výstavy Davida Böhma a Jiřího Franty ve veřejném sále Hraničář v Ústí nad Labem. Třikrát nominovaná dvojice na Cenu Jindřicha Chalupeckého točí videa buduje prostorové instalace nebo vytváří nástěnné malby. Na sever Čech si umělci připravili instalaci založenou na konturách. A protože je pro ně důležitý prostor, pohráli si také s tím galerijním.
„Jsou tu dva panely ve tvaru L, s kterými se dá manipulovat. Už dopředu jsme počítali s tím, že je udělám do takového klikatého "zet". Hlavní důvod byl, že to bude vytvářet dvě strany, a že tady bude větší odstup,“ vysvětluje David Böhm.
„Výstava se jmenuje "Pohled ze stínů", což divákovi trochu napoví. Pro nás není důležité, aby to četl a dekódoval přesně. Jsou to obrysy našich kreseb, které děláme neustále a jsou zdrojovým materiálem pro cokoli... Takže divák shlédne siluety, které si může domýšlet. Zůstane jen ta důležitá kontura, která vytváří estetický prvek, s kterým jsme tu pracovali, ať už expresivně nebo volně za pomocí laků a už jsme si hráli. K tomu tady může vidět určité názvy. Ty popisky jsme změnili na 3D, jsou to víceméně sochy, a staly se něčím úplně svébytným,“ přiblížil ústeckou výstavu druhý z autorů - Jiří Franta.
S Davidem Böhmem spolupracuje už od roku 2006. Jak na vernisáži řekli, důležitý je pro ně proces, experiment, překračování hranic i překonávání nástrah. I když pracují společně, občas si podle Böhma tvorbu rozdělí.
„Někdy se takto zcela pragmaticky rozhodneme, podle toho, kdo co stíhá, nebo kdo co zvládne líp. Ale spousta věcí vzniká naprosto spontánně. Že se o tom bavíme, jeden začne, druhý to posouvá a nemá to jasnou strukturu.“
„Nejdůležitější v tom ateliéru je právě diskuze těch dvou, aniž si pak říkáme, co ten druhý udělá, a ten druhý na něj bude navazovat, nebo nějak naváže. Bavit se o tom, co chceme zpracovávat, co je ve společnosti pro nás důležité, co rezonuje pro nás, co budeme vybírat z těch informací v okolí, to je asi nejdůležitější. Takže v ateliéru můžeme strávit čas jenom diskuzí,“ doplňuje Franta.
V Hraničáři do 29. prosince, pak v Praze…
Kdo se chce s tvorbou této mladé talentované dvojice seznámit, má v ústeckém Hraničáři čas do 29. prosince. Anebo si podle Davida Böhma může zajet do Prahy.
„Bude začínat výstava v Praze, kde pracujeme s dalšími 18 umělci. Hrajeme si se samotnou instalací těch ostatních děl. Většinou to budou objekty nebo sochy, které budeme zavěšovat a nějakým způsobem vyvažovat a ve vzduchu vytvářet konstelace, které se budou měnit. Teď se to špatně popisuje, ale je to nejbližší věc, kterou připravujeme. Ta bude k vidění v Praze v galerii Hauch. A ještě mě napadá, že máme výstavu v Liberci, která se jmenuje "Kdyby ulice byla čas a já stál na konci ní".“
Práce mají David Böhm a Jiří Franta nad hlavu. Snad i proto chtějí příští rok - podle posledně jmenovaného - zvolnit.
„Uděláme jednu větší výstavu, na kterou se chceme dlouhodobě soustředit. Protože než udělat několik výstav a nabídek, které nám přišly, a rozmělnit tu činnost a soustředěnost, o kterou nám v tuto chvíli hodně jde, tak asi veškerý čas dáme do jedné větší výstavy,“ nastínil plány Jiří Franta.
Nejposlouchanější
-
To jeli dva ve vlaku. Poslechněte si krátkou komedii Zdeňka Svěráka, který slaví 90 let
-
Umberto Eco: Foucaultovo kyvadlo. Napínavý příběh tajemných spiknutí, nebo úvaha o realitě a fikci?
-
Jiří Karásek: Muž, který zásadně mluvil pravdu. Hvězdně obsazená detektivní tragikomedie z roku 1965
-
Imre Kertész: Člověk bez osudu. Svědectví malého chlapce o životě v nacistickém koncentračním táboře



