Zrazená druidská kněžka Norma se na jevišti Státní opery znovu rozezpívá po 110 letech
Na jeviště pražské Státní opery se 2. října vrátí jedna z nejslavnějších předverdiovských oper - Norma Vincenza Belliniho. Epický příběh druidské velekněžky se na přední scéně objeví po 110 letech.
Proslulé dílo italského bel canta svěřil operní dům mezinárodnímu inscenačnímu týmu v čele s japonským režisérem Tomem Sugaem a italským dirigentem Enricem Dovicem. Scénografie se ujal vyhledávaný slovenský scénograf Boris Kudlička.
Svou nejslavnější operu složil Vincenzo Bellini roku 1831 na vrcholu svých uměleckých sil. Námět našel v tragédii francouzského básníka Alexandra Soumeta. V jeho Normě, vražedkyni dětí, nalezl ideální látku plnou nezkrotných vášní a emocí. Na jejím základě pak vytvořil dílo, které představuje mezník ve vývoji opery. Italský dirigent Enrico Dovico tvrdí, že Bellini v ní vyznačil nové cesty: „Myslím si, že Bellini v tomto díle ukazuje novou cestu hudebnímu divadlu a připravuje půdu tvůrcům, kteří přijdou až dlouho po něm. O jeho Normě se říká, že vyvrací všechna stereotypní tvrzení o bel cantové opeře. Například to, že vzniká na základě jednoduchých vzorců, že v ní neexistuje organické propojení mezi hudbou a libretem. A to je jistě pravda. I když se Bellini drží schématu bel cantové formy, přichází s řadou zajímavých změn. Připravuje jinou strukturu výstupů a v jeho áriích i duetech se odehrává značná část děje, což do té doby nebylo obvyklé. Navíc se nebojí otevřeně vyjadřovat hudbou silné emoce, což je charakteristické spíše pro díla pozdější.“
Právě Enrico Dovico se ujal hudebního nastudování pražské Normy. Na opeře pracoval vesměs s pěvci, kteří se s dílem setkali vůbec poprvé. Například Marie Fajtová jako Norma nebo Aleš Briscein jako Římský voják a Normin tajný manžel Pollione. Podle Brisceina je Norma hudebně krásným, ale pro pěvce extrémně náročným dílem. Především pro představitelku hlavní role.
Inscenace tragického milostného příběhu se v Praze ujal mladý japonský režisér Tomo Sugao. I když rád ve starších operách nachází aktuální významy a snaží se je přiblížit dnešnímu publiku, nechtěl v pražské inscenaci přijít s doslovným scénickým řešením. S režisérem pracoval na scénickém řešení Normy vyhledávaný slovenský scénograf Boris Kudlička. Společně se snažili přijít s řešením, které by metaforicky vyjádřilo nejen tíživou situaci Galů ohrožovaných Římany, ale i psychologii hlavní hrdinky. Vytvořit atmosféru trvalé hrozby i nesplněných snů pomohly oběma tvůrcům vizionářské filmy ruského režiséra Andreje Tarkovského. Právě z jejich tajemné, místy mystické atmosféry čerpaly inspiraci.
Nejposlouchanější
-
David Attenborough: Výpravy do divočiny. Vyprávění z cest do Paraguaye ke 100. narozeninám autora
-
Jelena Mašínová: Motýlí smrt. Strhující milostná tragédie odvyprávěná v 18 telefonických rozhovorech
-
Podoby přitažlivosti. Povídky Miloše Urbana, Hany Lundiakové, Kateřiny Rudčenkové a dalších autorů
-
Harper Lee: Jako zabít ptáčka. Tragický příběh černocha křivě obviněného ze znásilnění bílé dívky
