Hudebnice, skladatelky, pěvkyně, múzy… Letní slavnosti staré hudby zdobí ženy

Spolu se sopranistkou Maïlys de Villoutreys ansámbl představil také skladby dvou francouzských skladatelek osmnáctého století, Élisabeth Jacquet de la Guerre a Julie Pinel. Jaká je hudba těchto dam, co je spojuje a co odlišuje?Každá z těchto dam má svůj osobitý profil. Élisabeth Jacquet de la Guerre je velice známou osobností přinejmenším pro zájemce o barokní hudbu. Pocházela z rodiny pařížských hudebníků a už jako malé dítě hrávala králi Ludvíku XIV., načež se stala chráněnkyní jeho oficiální milenky, markýzy de Montespan. Už za svého života patřila k nejobdivovanějším hudebníkům své doby. O Julii Pinel víme naopak velmi málo a musím říct, že pro mě byla skutečným objevem. Je ale velice těžké nakreslit na základě malého fragmentu hudby, který budu v Praze zpívat, jejich portrét. Obě tyto ženy reprezentují klasický dobový francouzský styl. Árie Élisabeth Jacquet de la Guerre jsou srdceryvné a palčivé, hudba Julie Pinel je mnohem křehčí a také plná humoru.

O čem tyto dvě dámy ve svých áriích vyprávějí? A jakým způsobem zobrazují ženu? Na tuto otázku je těžké odpovědět, protože témata, o kterých se na přelomu sedmnáctého a osmnáctého století psalo, jsou velice konvenční. Často se jedná o zklamanou, podvedenou lásku, často se také opěvují krásy přírody. V jedné písni Julie Pinel se například vypráví o slavíkovi, který se nešťastně zamiloval a teď zpívá o svém smutku. To je velice delikátní a vybroušený kousek. Na druhou stranu ale zahrajeme třeba i jednu z jejích pijáckých písní, která má pořádný spád a říz. I v ní jde ale především o lásku. Ačkoli se dnešní koncert jmenuje „La Muse“, Élisabeth Jacquet de la Guerre ani Julie Pinel téma ženy jako múzy ve svých skladbách neotvírají. Ony samy představují onen femininní prvek. Ony samy jsou múzami.

Letní slavnosti staré hudby (pozvánka) |foto: Letní slavnosti staré hudby

Skladby obou žen na koncertě doplní hudba tří mužských autorů – Francoise Couperina, Michela de Montéclaira a Marc-Antoinea Charpentiera. Pozorujete mezi ženskou a mužskou tvorbou zásadní rozdíly? Nemyslím si, že by mezi hudbou komponovanou muži a ženami byl velký rozdíl. Všichni jsou hluboce ponořeni do dobového stylu a každý ze skladatelů vyjadřuje prostřednictvím hudby svou vlastní subjektivitu. Skutečně si nemyslím, že by se svět žen a mužů nějak diametrálně lišil.

Jak těžká je pro vás hudba těchto autorek a autorů z technického hlediska? Jedná se o hudbu jedné epochy, jejíž interpretace je kodifikovaná. Velmi důležitý je text, kterému je třeba dobře porozumět. Jedná se o hudbu plnou kontrastů a ornamentů. Ale neřekla bych, že z hlediska techniky se jedná o něco specifického či zvláštního.

Letní slavnosti staré hudby |foto: Anna Chlumská

Ve Francii spolupracujete s řadou předních ansámblů specializovaných na starou hudbu. Například s Folie Francoises, s Musiciens du paradis nebo se souborem Pygmalion. Dnes večer vystoupíte s La Sainte Folie Fantastique. Jaký je jejich přístup k barokní hudbě?

Většinu hudebníků tohoto souboru znám už z dob svých studií. Měli jsme ale poměrně málo příležitostí setkat se spolu v profesním životě. Hodně jsem se soustředila na hudbu Johanna Sebastiana Bacha, kterou jsem zpívala především se souborem Pygmalion a dalšími ansámbly. La Sainte Folie Fantastique se zatím soustředili především na instrumentální hudbu, se zpěváky začali pracovat teprve nedávno. Co si na nich cením ze všeho nejvíce je jejich bezprostřední vztah k hudbě, přesnost a zároveň organická a nakažlivá energie, která vychází z jejich hry.

Co vás čeká v nejbližší době, bezprostředně po Letních slavnostech staré hudby? Jaké projekty a koncerty?Musím říct, že je přede mnou skutečně hodně práce. Čeká mě řada komorních koncertů, které miluji. Za několik týdnů budu se souborem Desmarest natáčet desku s italskou hudbou 17. století. Se souborem Amarillis jsem v současné době na turné s operou, která kombinuje barokní hudbu s hudbou současnou. Je to velice zajímavý projekt na hranici stylů a žánrů, se kterým objedeme nejen celou Francii a Evropu. Hrát ji budeme také v Pekingu nebo Hongkongu. Bude určitě zajímavé pozorovat, jak na tento experiment bude reagovat asijské publikum. Moc se na to těším!