Djessou Mory Kanté: River Strings. Maninka Guitar

Kytara je sice evropský nástroj, ale v zemích západní Afriky získala výsadní postavení díky několika generacím vynikajících hráčů. Těm se podařilo melodie, původně hrané na africké loutny, přenést na hmatník kytary. Díky tomu se dnes v afrických zemích setkáme s širokou paletou žánrů, založených právě na kytaře - od takzvaného pouštního blues až po jemné, cyklické a vždy velmi poutavé struktury, v nichž vynikají hráči z Guineje a z Mali.

Velikánem na tomto poli byl Kante Manfila, který doprovázel slavného zpěváka Salifa Keitu. Jeho mladší bratr, Djessou Mory Kante vydal své první album před necelými dvaceti lety a nedávno se mu podařil umělecký návrat. Jeho poslední, výhradně instrumentální album River Strings, tedy Říční struny, kritika nadšeně přijala. Kanteho kytara vytváří kouzelné melodické ornamenty, které citlivě podbarvují jak africké, tak evropské nástroje.

Název alba River Strings, Říční struny, inspirovala řeka Niger, veletok, který protéká mimo jiné státy Mali, Guineou a Nigerií a pro země západní Afriky je podobným symbolem jakým je Nil pro Egypt. Na rozdíl od Nilu, který teče od jihu k severu, Niger opisuje obrovský oblouk, a část jeho toku se dokonce dotýká Sahary. Jeho hladina se v době dešťů mnohonásobně zvýší, a jeho vody přinášejí cennou obživu v krajích, které jsou po velkou část roku vyprahlé. To je i důvod proč si místní obyvatele řeku spojují s nadpřirozenými jevy: Afričané věří, že na březích Nigeru sídlí džinové, neviditelní skřítci, jimž se nikdo neubrání - a kteří jsou častou inspirací hudebníků.

Hudba západoafrických států Mali a Guineje sice vychází ze staletí trvajících tradic, ale přitom zcela přirozeně přijímá ty nejsoučasnější vlivy ze západních zemí. Ke kulturnímu dialogu přispívají i západní hudebníci, kteří do Afriky jezdí studovat místní hudbu či hledat spoluhráče.

V dnešní Mozaice uslyšíte například skladby: Coucou, Laban, Denya, Moussow.