Proudem Vodní hudby proplula Pražským jarem Akamus

Vedle hudby francouzských skladatelů Marina Maraise a Michela Delalanda zazněla také hudba Georga Philippa Telemanna. Vůbec poprvé soubor nastudoval a uvedl slavnou Vodní hudbu Georga Friedricha Händela.

Proč za více než třicet let své existence ansámbl tuto skladbu nehrál? Není to tak, že bychom Händelovu Vodní hudbu dosud nehráli proto, že bychom to neuměli. Spíše jsme se vždy snažili studovat a uvádět spíše neznámá či méně známá díla. Jsme německý orchestr, který se ve svém působení zabýval především hudebním odkazem Johanna Sebastiana Bacha a jeho synů. Ne že by Georg Friedrich Händel nestál v našem repertoáru, ale zabývali jsme se spíše jeho oratorii a operami. Teď právě nastal čas zabývat se jeho instrumentální tvorbou, které jsme se dosud soustředěně nevěnovali.

Akademie für Alte Musik Berlin (zkouška před koncertem na Pražském jaru) |foto: Oficiální web Akademie für Alte Musik Berlin

Akamus patří k renomovaným evropským tělesům zaměřeným na tzv. historicky poučenou interpretaci staré hudby, vy sám jste považován za jednoho z předních odborníků tohoto směru. Jedná se o obor, jenž se v posledních třech dekádách velice progresivně vyvíjí. Míra informovanosti o dobovém způsobu interpretace neustále roste, jsou odhalována nová dobová svědectví, vzniká řada moderních pojednání a studií, stále četněji se objevují kvalitní edice zpracované podle posledních poznatků. Dá se obecně a jednotně pojmenovat, v jaké fázi se v tuto chvíli tento proud nachází? Jaká jsou v aktuální současnosti jeho hlavní témata, jeho cíle? Je veliký rozdíl mezi dobou před pětadvaceti, třiceti lety a dneškem. Tehdy tuto oblast určovala a ovládala především veliká touha hledat a objevovat nová díla hudby starších stylových období. V dnešní době je tomu jinak. Obecně došlo k rozsáhlé akceptaci staré hudby jako takové. Už není jen předmětem zájmu specializovaných souborů, ale i velkých symfonických orchestrů. I na programu České filharmonie dnes běžně naleznete například skladby Georga Philippa Telemanna, Georga Friedricha Händela a dalších autorů. Před třemi dekádami to tak nebylo. Hráči symfonických orchestrů pohlíželi na starou hudbu s despektem a často k její interpretaci přistupovali spíše povrchním způsobem. Velkou otevřenost vůči staré hudbě lze dnes pozorovat i u publika. Dnes o ni projevují stále větší zájem a přijímají ji s velkým nadšením. A to je skvělé.

Každý soubor zaměřený na historicky poučenou interpretaci má svůj vlastní přístup, své vlastní metody zkoumání pramenů i uvádění získaných informací do praxe. Co podle vás charakterizuje Akamus? Když studujeme nové dílo, tak se nejprve ptáme, co všechno máme k dispozici. Jaké máme noty, jaké můžeme najít prameny… Je skvělé, že v dnešní době jsou v knihovnách běžně dostupné i ty nejnovější nálezy a objevy, což samozřejmě ovlivňuje stále větší preciznost, s jakou jsme schopni jednotlivé skladby interpretovat. Máme stále jasnější představu o tom, jak to například Händel nebo jakýkoli jiný autor myslel. Samozřejmě studujeme i další kontexty - především historický a sociologický - v jakém bylo dané dílo prováděno. Snažíme se co nepřesněji zkoumat z mnoha různých pohledů každé dílo, aby posluchač, když ho slyší, řekl: „Ano. Jsem přesvědčený, že přesně takhle to mělo být.“ A to je naším hlavním cílem. Aby publikum bylo hudbou pohlceno, aby se bavilo a zároveň aby bylo přesvědčeno, že vše je na svém místě.

Akademie für Alte Musik Berlin (zkouška před koncertem na Pražském jaru) |foto: Oficiální web Akademie für Alte Musik Berlin

Akademie für Alte Musik Berlin (zkouška před koncertem na Pražském jaru) |foto: Oficiální web Akademie für Alte Musik Berlin

Pro každý soubor zaměřený na tzv. poučenou interpretaci je podstatná otázka hudebních nástrojů. V souborech se většinou kombinují dobové nástroje s jejich kvalitními kopiemi, někdy také s moderními hudebními nástroji. Jak je to v případě berlínské Akademie? Na jaké nástroje hrajete a jaký je jejich vzájemný poměr?U nás v orchestru jsou nástroje smíšené. Já například hraji na housle, které byly vyrobeny v roce 1740. Další kolegové ale hrají na rekonstruované nástroje, které pocházejí z této doby. Co se týče kopií dobových nástrojů, ty se u nás objevují také. Nejčastěji se jedná o nástroje dechové, jejichž zachování z původní doby je nejvíce problematické, dnes už se na ně téměř nedá hrát. Používáme také moderní nástroje, ale to jsou především bicí a perkuse. Obecně ale neradi vidíme, když se kombinují autentické nástroje s těmi moderními, protože harmonicky a zvukově to není ono. Není to podle nás dobrá cesta.

Za téměř pětatřicet let existence spolupracoval soubor s řadou předních osobností světové hudby. Mezi ně bezpochyby patří i belgický kontratenorista, dirigent a specialista na poučenou interpretaci René Jacobs. Čím ovlivnil současný zvuk i způsob práce ansámblu? S René Jacobsem jsme spolupracovali skutečně dlouhou řadu let. Společně s ním jsme nastudovali italské barokní opery, opery Händelovy či Telemannovy, v minulém roce to byly opery Mozartovy. Způsob, jakým přistupuje k pramenům a jejich studiu je téměř předpisový. Je to hudební vědec, který se o každé skladbě snaží zjistit vše, co se zjistit dá. René Jacobs podle mě také vyniká neuvěřitelným smyslem pro dramaturgii. Vždy přesně věděl, v jakém místě operu zkrátit, jak například preludiem, které někde našel, uvést sentimentální scénu, která následovala po scéně extrémně jásavé… Měl také ohromný smysl pro pauzy. To vše jsme od něj převzali. Toho, co jsme se od něj naučili, skutečně není málo.

Akademie für Alte Musik Berlin (zkouška před koncertem na Pražském jaru) |foto: Oficiální web Akademie für Alte Musik Berlin

Jaké jsou nejbližší mety a cíle Akamus? Ať už v otázce repertoáru či dalšího rozvoje Vašeho interpretačního umění? Tohle je dobrá otázka, protože každý v orchestru to má úplně jinak. Jsem velmi rád, že včera večer jsme v Praze mohli zahrát Händela a byl bych rád, kdybychom se jeho instrumentálnímu dílu věnovali i dále. V minulosti jsme také dělali projekty, kde se hudba spojovala se scénickým uměním. V Berlíně jsme například realizovali tímto způsobem Vivaldiho Čtvero ročních dob. Pozvali jsme choreografa, světelnou režii. Bylo to skvělé a u publika to mělo velký úspěch. Myslím, že i těmto projektům bychom se měli nadále věnovat.