A bestie... se smějí dál

Zastavme se nejdříve u prostorového řešení inscenace…Inscenátoři využívají dva venkovní prostory. Prvním je unikátní venkovní dvorana, kterou tvoří replika klasické alžbětinské scény. Tady se odehraje první část představení a první použitá Krejčího hra, která nese název STRAŠLIVÁ ZÁHUBA UMĚLCŮ NA MALÉM MĚSTĚ aneb Po nás Ponava. Asi bude dobré připomenout, že název Ponava odkazuje k jedné městské části Brna a říčce Ponávce tekoucí jeho podzemím. Tato hra předepisuje totální destrukci divadla a tak poté co herci hrací prostor opravdu zdevastují, přesunou se s publikem do přilehlé zahrady, kde se odehraje druhá část, což je vlastně hraje napsaná ve stylu italské typové komedie dell'arte. Je to zajímavé řešení, které mimo jiné upomíná na slavnou éru Provázků, kteří svého času prosluli právě svými pouličními produkcemi a hraním v plenéru. Ostatně celé přestavení je dedikováno jubilujícímu Petr Oslzlému tedy jedné z čelných tváří souboru.

Pojďme k tématu inscenace…Inscenace Dvojí Proměna aneb Co je blbějšího než divadlo? (Dvě divadla) se točí kolem tématu zábavy a také dnešního často vyprázdněného humoru, jehož reprezentantem je tady režisér Zdeněk Troška a jeho tvorba. Nutno však zdůraznit, že divadelní legraci jeho filmových opusů parodují a karikují sami přes sebe. Jinými slovy - nešetří Trošku, ale ani sebe. Ve hře vystupuje třeba Pardál Oplzlý, což je také v obličejové masce jasné reminiscence jmenovaného jubilanta. Morávek si dělá legraci i sám ze sebe. Jakýmsi pedantem jalové masové zábavy dneška tady potom je ona zmíněná komedie dell'arte jako příklad tradičního ale mnohem inteligentnějšího divadelního humoru.

Hubert Krejčí: Dvojí proměna aneb Co je blbějšího než divadlo? (Dvě divadla!) P. S. Řešení je vzkříšení |foto: Jakub Jíra

Co jste třeba na Morávkově poslední inscenaci ocenil?Samozřejmě je to právě ono kladení otázky, čemu všemu jsme dnes ochotní se smát, co je pro nás inteligentní zábavou nebo kdo je pro nás inteligentním interpretem. Herectví a jeho dnešní úpadek je další velké téma této inscenace. Je tedy sympatické, že jde o mnohdy až bláznivý kus, který vás nutí přemýšlet. Ve druhé části se mi také moc líbila ona pocta a přimknutí se k divadelní poetice, kterou Provázek dříve proslul a která se notně opírala třeba o akrobacii a cirkusový kumšt. Fyzická připravenost a pohybový um šestice herců je velkou devízou večera. Opravdu všichni jsou skvělí.

Mluvil jste o bláznivém kusu, co jste měl v tomto případě konkrétně na mysli?Už samy texty Huberta Krejčího, který proslul výrokem Smrt divadlu (toto rčení se ostatně objeví naspané přímo na zadnici jednoho z herců, nejsou ukázkou přehledně a učesaně napsaných divadelních her. Jde o podivnou skrumáž bizarností, absurdity, uměleckosti ale i divadelního braku. Stačí připomenout autorův požadavek, aby se divadlo, v němž se vše hraje, propadlo na závěr do země nebo, že čarodějnice z komedie dell´arte po celou dobu na jevišti hoří. Nu a k tomu stačí přidat expresívní opulentní Morávkův režijní styl, kdy tady v tomto případě, padají květinové truhlíky z ochozů, na jevišti furt někdo lije vodu, hoří tady a Troška se postupně mění v božstvo - blahobytného smějícího se zlatého Budhu.

Hubert Krejčí: Dvojí proměna aneb Co je blbějšího než divadlo? (Dvě divadla!) P. S. Řešení je vzkříšení |foto: Jakub Jíra

Závěrečné hodnocení?Morávkova inscenace určitě není jalovým repertoárovým divadlem, ale titulem, který diváka anektuje nejen tou naznačenou groteskní a přemrštěnou podívanou, jejíž smysl se v první půli občas někdy i ztrácí. Jisté je, že publikum skutečně nutí zaujímat postoje a není ukázkou takového toho blahobytně působícího divadla, kdy se jen pasívně bavíte a pak jdete spokojeně s prázdnou hlavou domů. Provázek se touto inscenací snaží potvrdit statut scény, která je ochotná na nejrůznější způsoby riskovat a to je i přes jisté nedostatky v tomto případě chvályhodné a ve výsledném dojmu určující a pozitivní.