Móda na příděl: kravata za jeden, sako za třináct lístků
Imperiální válečné muzeum v Londýně uspořádalo k 70. výročí konce druhé světové války výstavu nazvanou Móda na příděl. Pokračuje tím v dlouholetém trendu krátkodobých výstav představujících méně známé aspekty světového válečného konfliktu a zaměřuje se v nich na domácí frontu, tedy na to, co se odehrávalo v zázemí, na Britských ostrovech. Potrvá do 31. srpna.
Co si pod tímto názvem máme představit?Skutečnost, že v době druhé světové války nebyly na příděl jen potraviny či benzín, ale také téměř veškeré ošacení. A přídělový systém se samozřejmě musel projevit i v módě, v módních trendech.
Šaty byly na příděl od chvíle, kdy Británie vyhlásila Německu válku?Ne, až téměř o dva roky později. Na příděl, lidově řečeno na lístky, byly šaty, ale i látky, povlečení a obuv od 1. června 1941. Tehdy vláda vydala knížky s lístky na ošacení. Například na pánskou košili se muselo kromě peněz vydat pět kupónů, na sako 13 lístků a kravata představovala jeden lístek.
Zpočátku měla každá osoba k dispozici 66 lístků na rok, později se jejich počet postupně redukoval, takže v roce 1942 to bylo 48 lístků, v roce 1943 36 a v posledním roce války, v roce 1945 dokonce pouhých 24 lístků, když za kabát se v té době muselo vydat 18 lístků a stál více než 14 liber, když průměrný týdenní plat činil čtyři až pět liber. Děti ve věku od 14 do 16 let měly nárok na dalších 20 lístků a podobně další extralístky byly na pracovní oděvy.
Do kdy přídělový systém na ošacení platil? Do konce války?Ne, platil ještě další čtyři roky, skončil až v roce 1949. Tedy pro ošacení. Zcela skončil v Británii přídělový systém teprve v roce 1954, až do té doby bylo na lístky maso. Připomenu, že v tehdejším Československu skončil přídělový systém o rok dříve.
Jak je výstava členěna?Chronologicky do šesti tematických celků. První část se jmenuje Do uniforem, takže jsou tu ukázky stejnokrojů, především uniformy různých ženských pomocných sborů, nejoblíbenější byly stejnokroje „wrenek“, tedy příslušnic Womens Royal Navy Service, pomocného ženského sboru Královského námořnictva. A výstava také poukazuje nato, že uniformy zahraničních vojáků daly ulicím britských měst kosmopolitní atmosféru.
Druhá část je nazvána Účelná móda, třetí Přídělový systém, obnošené šatstvo a jeho úpravy, zde můžeme například vidět propagandistické plakáty s heslem Udělejte si ze starého oblečení nové. Čtvrtá část se jmenuje Unifikované oblečení, pátá pak Zkrášlovací kosmetika a módní doplňky, protože i během války se ženy chtěly líbit, být krásné. Třeba šperků bylo tehdy málo, byl jich opravdu nedostatek, takže se nezřídka vyráběly například ze zbytků havarovaných letadel. Poslední část výstavy se zaměřuje na konec války a poválečnou obnovu; má název Mír a nové trendy. Tady možná návštěvníky zaujme reklamní plakát s heslem Vyměňte battledress za oblečení od Moss Brothers.
Jakým způsobem výstava válečnou módu konkrétně představuje?Celkem je vystaveno na 300 exponátů, jsou tu samozřejmě šaty, jak dámské, tak i pánské, módní doplňky, dobové fotografie i filmové ukázky, oficiální dokumenty, osobní dopisy, módní časopisy, střihy, pletací jehlice a dokonce i dámské spodní prádlo, které bylo ušito z padákového hedvábí. Z tohoto materiálu se také šily svatební šaty. Zajímavá je podle mne dámská kabelka, velmi elegantní, která byla vyrobena pro nošení plynové masky. A je tu jeden exponát, jehož se může návštěvník dotýkat – ukázky látek, které se v době války používaly, třeba tweed či bavlna.
Jsou na výstavě také nějaká výtvarná díla?Ano, ta neodmyslitelně patří k podobným expozicím v Imperiálním válečném muzeu. Takže tu například visí známá olejomalba z roku 1942, na níž Laura Knight ztvárnila soustružnici Ruby Loftus. Dále jsou například vystaveny dva akvarely z roku 1943 od Pegaret Keeling, jsou to takové pohledy do oděvní továrny se švadlenami u šicích strojů. A také třeba dvě kresby, na nichž v roce 1940 zachytil Anthony Gross rekruty čekající na své uniformy. A nechybějí ani čtyři snímky proslulého fotografa Cecila Beatona, který na nich zachytil dělnice v severní Anglii. A celou výstavu doprovázejí nejrůznější propagandistické plakáty, často skvělé ukázky užitého umění.
Nejposlouchanější
-
To jeli dva ve vlaku. Poslechněte si krátkou komedii Zdeňka Svěráka, který slaví 90 let
-
Umberto Eco: Foucaultovo kyvadlo. Napínavý příběh tajemných spiknutí, nebo úvaha o realitě a fikci?
-
Jiří Karásek: Muž, který zásadně mluvil pravdu. Hvězdně obsazená detektivní tragikomedie z roku 1965
-
Imre Kertész: Člověk bez osudu. Svědectví malého chlapce o životě v nacistickém koncentračním táboře
