Kristýna Hrušínská je v tom. A není sama.

V divadelní hře Jaroslava Vostrého nazvané Tři v tom diváci uvidí typické postavy tohoto barokního improvizovaného divadla, které má původ v Itálii. Jaroslav Vostrý napsal hru v roce 1978 a ve stejném roce ji v pražském Činoherním klubu režíroval Jiří Menzel. Od té doby byla hra v Čechách uvedena bezmála patnáctkrát. Tentokrát Divadlo Na Jezerce oslovilo mladého filmového režiséra Matěje Balcara.

Hra ani inscenace Tři v tom nejsou commedií dell'arte v pravém slova smyslu. Žánrem se jejich tvůrci volně inspirují a přebírají jeho principy. Jaroslav Vostrý napsal divadelní hru, ve které je hlavním hybatelem děje jednoduchá zápletka. Tři mladé dámy otěhotní a musí se vypořádat s nešťastnými nápadníky a rozzuřenými otci. Aby se celá svízelná situace vrátila zase do normálu, musí všechny postavy projít řadou peripetií, přičemž pro commedii dell'arte jsou typické převleky a masky.

Tradičním divadelním prostředkům commedie dell'arte se nevyhnul ani režisér Matěj Balcar: „Přiznám se, že jsem zprvu vůbec nevěděl, jak se vyhnout trapnosti. V tomto žánru je těžké vybalancovat, aby to nebyla úplná hloupost a zároveň jsme si nehráli na něco intelektuálního a vážného, co tam není. Říkal jsem si, že commedii dell'arte pojmeme dnešním způsobem. Protože jsem filmař, používal jsem hodně filmových odkazů. A používáme také barokní hudbu, kterou nám krásně zjazzoval Honza Kučera.“

Živá hudba a nesmrtelní tatíci

Divadlo Na Jezerce: Tři v tom |foto: Ivan Kahún

Na kytaru, klarinet a saxofon hraje v inscenaci Felix Slováček mladší. Ten zároveň ztvárňuje jednu z postav, hloupého sluhu, kterému jeho pán říká Colo. Naopak pro postavu jeho pána El Capitana jsou typické jiné povahové rysy – je to vznešený romantik v podání Petra Vacka.

Podle tvůrců inscenace Tři v tom se některé vzory lidského chování nemění. A hra Jaroslava Vostré si z nich dělá legraci. Tak ji vnímá i Matěj Balcar: „Jsou tam archetypální zjevení, která fungují i v dnešní době. Příklad za všechny jsou tátové – zrcadlo dnešní společnosti, když chlap kolem šedesáti balí dvacetileté holky a dohání tím své ztracené mládí.“

Režisér Matěj Balcar původní text Jaroslava Vostrého zkrátil, mnohé promluvy aktualizoval, očistil od archaismů a zredukoval počet postav. Inscenace je tak kratší a o to dynamičtější.