Kouzelná flétna se vrací na místo činu. Po 223 letech. Tentokrát s papoušky.

Režie pohádkové zpěvohry se ujal Vladimír Morávek, hudebního nastudování dirigent Jaroslav Kyzlink. Morávkova výpravná inscenace kombinující hudební divadlo s činohrou i se současným tancem bude uvedena na scéně Stavovského divadla. Morávkovo představení vystřídá předchozí inscenaci Kouzelné flétny v režii Davida Radoka, která se dočkala rekordních 384 repríz.

Nabídku režírovat Mozartovu Kouzelnou flétnu Morávek dostal od uměleckého ředitele Opery Národního divadla Petra Kofroně. Okamžitě věděl, že Mozartovo hravé, tajemné podobenství o souboji dobra se zlem chce dělat. Toužil vzdát čest dílu, které dnes často podléhá levným jevištním interpretacím a slouží divadlům především ke komerčním účelům. Ze všeho nejvíc ho přitahoval duchovní rozměr opery, kterou Mozart komponoval nedlouho před svou smrtí: „Zbývaly mu čtyři měsíce, psal v horečce, zbaven lásky, přátel, zkrachovalý ve všem. Napsal fascinující dílo o boji zla a dobra. Bál se, kdo vyhraje, a s úlevou zjistil, že světlo nakonec vždy triumfuje.

Divadlo jako z Formanova filmu

Ve scénografii, svícení i kostýmní stylizaci se Morávek rozhodl pracovat s principy barokního divadla. Základním prvkem scény Martina Ondruše jsou barokní prospekty, které mění pozadí jednotlivých scén, otevírají a uzavírají jednotlivé výstupy a barevnými grafikami především utvářejí rokokově hravou a bezprostřední atmosféru inscenace. Jak říká Vladimír Morávek, vizualitu inspiroval především film Miloše Formana Amadeus: „Hollywoodští filmaři si tenkrát pronajali Stavovské divadlo, aby ukázali autentické rokokové vídeňské divadlo. Svému scénografovi jsem to video ukázal a řekl, vraťme čas.“

V duchu postmoderního divadelního jazyka Morávek do své inscenace zapojil i současný tanec a činohru. Připsal a do jevištní akce integroval postavu Mozarta, který vytváří drobné herecké etudy a především plní funkce překladatele. Všechny mluvené části německého singspielu překládá do češtiny.

Vladimír partituru ctí, říká dirigent

Mozartovu Kouzelnou flétnu hudebně nastudoval dirigent Jaroslav Kyzlink. S Vladimírem Morávkem před třemi lety v Brně úspěšně nastudoval Dvořákovu Rusalku. S inscenačním konceptem režiséra dokonale souzní: „Vladimír svůj rukopis nezapřel. Opulentní bohatost výpravy, která plně respektuje předromantické divadelní zásady, papoušci, efekty… Vladimír nikdy nejde proti partituře – hudební složka je nedotčena, místy i podepřena. Může se někdy zdát, že jdou vedle sebe dvě cesty, jedna vizuální a jedna hudební. Někdy se prolínají, jindy se třou, ale o tom divadlo je.“

Mozartovu Kouzelnou flétnu nastudoval Jaroslav Kyzlink za svou kariéru nesčetněkrát. V aktuálním nastudování chtěl interpretaci díla, které bylo dlouho na repertoáru opery Národního divadla osvěžit a zbavit nánosů času. Provedení Mozartovy hudby se pak snažil co nejvíce přiblížit dobové interpretaci: „Přestože nepoužíváme originální nástroje nebo jejich kopie, trval jsem na dodržení principů předromantické hudby: frázování, dynamika, zpěv. Vše ale vychází z partitury, která je výborně napsaná.“

Kyzlinkovo hudební nastudování motivovalo k práci orchestr i sólisty

Práci si pochvaluje i představitelka Královny noci Jana Sibera: „Musím vyzdvihnout výborné hudební nastudování Jaroslava Kyzlinka. Je to velmi svěží, mladé obsazení, všichni to děláme s velkým nadšením. Inscenace je barevná, živá, doufám, že se bude líbit.“ Árie Královny noci patří k nejtěžším partům klasicistního koloraturního repertoáru. Jana Sibera se s nimi ale vyrovnává dobře. Možná i proto, že Královnu noci zpívá už osm let.

Vedle Jany Sibery se v dalších rolích představí pěvci mladší a střední generace. Jaroslav Březina a Richard Samek v roli Tamina, Marie Fajtová a Yukiko Šrejmová jako Pamina, Jiří Brückler a Miloš Horák jako ptáčník Papageno. Do konce této sezóny vystoupí v Morávkově Kouzelné flétně celkem desetkrát. Dnes večer v první, v sobotu sedmého února v druhé premiéře.