Odsun!!! Záměr, který se na scéně NDM nenaplnil

Předchozími počiny v této trilogii byly inscenace her Smrtihlav Martina Walsera a Za vodou (Dokud nás smrt nerozdělí) Davida Jařaba. První hra otevírá téma viny německých válečných zločinců, záměrem druhé bylo přiblížit českému publiku problematiku života českých a německých obyvatel Hlučínska. Nejnověji uvedla ostravská kamenná scéna na jevišti Divadla Antonína Dvořáka titul Odsun!!! Premiéra byla 22. ledna, nejbližší repríza je na programu 24. února.

Záměrem bylo vidět současnost prizmatem minulostiHra Odsun!!! byla inzerována jako ohlédnutí za vysidlováním Němců z Československa po roce 1945. Autoři inscenace se ale rozhodli jít dál, nechtěli zůstat jen u zobrazení událostí těsně po konci druhé světové války. Spoluautor scénáře a režisér Ivan Buraj v programu k inscenaci říká: „Ohniskem našeho zájmu (a to zcela záměrně) není jen odsun sudetských Němců. To, o co se pokoušíme, je spíše nahlédnout naši současnost perspektivou této historické události jako důsledek civilizační krize moderní doby.“

Tomáš Jirman (Petr), František Strnad (Jíra), Aleš Bílík (Vlastík), Marie Logojdová (Magda) |foto: Národní divadlo moravskoslezské Ostrava

Úctyhodný záměr - ale ve výsledku z velké míry zůstalo jen u něho. Autoři totiž v textu příslovečně honí příliš mnoho zajíců najednou. Samotné slovo odsun je dáváno do souvislostí s umístěním stárnoucí matky do domova s pečovatelskou službou, se ztrátou schopnosti komunikace mezi partnery nebo mezi rodiči a dětmi, dokonce s vysidlováním obcí kvůli těžbě uhlí. To vše je spíše rozmělnění tématu, než výstižné zobrazení civilizační krize.

Hlavní téma se vytratilo v momentkáchProblematika samotného odsunu sudetských Němců je zde téměř bagatelizována. V celé hře se objeví pouze ve dvou momentech: při vraždě německého starosty českého města samozvaným partyzánem a v kratičké scéně útěku německého syna a dcery ve strachu před Čechy. Pozadí obou těchto spíše letmých okamžiků není hlouběji rozkrýváno. To, co hlavně chybí, je silný příběh.

Kristýna Krajíčková (Erika), David Viktora (Alois) |foto: Národní divadlo moravskoslezské Ostrava

Scénu a kostýmy vytvořily Jana Boháčková a Lenka Jabůrková. Na kruhové točně postavily interiér domu obývaného v minulosti německou a v současnosti českou rodinou, jednotlivé postavy, které hracím prostorem procházejí, oblékly do kostýmů připomínajících dobu předválečnou, těsně poválečnou i dnešní.

Příliš mnoho otázek a málo odpovědíNad pomyslnou střechu domu umístily obří billboard, na který se promítají některé scény, které jsou živě hrané v zákulisí a snímané televizní kamerou. Důvodem k použití této projekce má být připomenutí mediální doby, režie ovšem zapomíná na to, že divák spíše bude hledat smysl toho, proč jsou zrovna ty a ty scény promítány, proč některé zůstávají černobílé a jiné jsou barevné. Na tyto otázky odpovídáno není. Ne zcela dobře působily při premiéře poruchy obrazu způsobené přenosem z kamery na projekční plátno. Režisér Ivan Buraj se snaží co nejvíce vycházet vstříc módním inscenačním trendům, režie však patří spíše ke slabinám inscenace.

Pavel V. Boika vybral v hudbě pro inscenaci řadu v angličtině zpívaných songů, které slouží jako předěly mezi jednotlivými obrazy. Jejich zařazení do scénického celku je často nepochopitelné, vrcholem této nesrozumitelnosti je okamžik, kdy po střele z partyzánovy pistole do starostovy hlavy vstane členka obecní rady, postaví se k mikrofonu a zpívá swingový hit.

Tradičně vysokou kvalitu mají herecké výkony, ze všech protagonistů je třeba vyzdvihnout zejména Jana Fišara v roli českého otce Karla, Annu Cónovou v roli jeho manželky Miluše, Petru Lorencovou, která hraje jejich dceru Kláru a Davida Viktoru coby představitele německého otce Aloise. Inscenace hry Odsun!! je spíše promarněnou příležitostí k vyrovnání se z minulostí, než snahou o pojmenování příčin a důsledků krize hodnot a krize lidské kultury jako takové, krize, která přinesla druhou světovou válku a všechny její následky.