Hudba je pokrmem duše, říká zpěvačka fado Mariza

Uchvacující poloha hlasu, nespoutaný jižanský temperament a osobitost hudebního projevu. Pro to všechno si nejen hudební kritikové, ale i tisíce lidí po celém světě zamilovali portugalskou zpěvačku Marizu. Je představitelkou tradiční portugalské hudby, takzvaného fada. Právě kavárenským blues, jak někdy bývá fado nazýváno, zahájila zpěvačka v pondělí 6. října ve Státní opeře v Praze multižánrový hudební festival Struny podzimu.

V České republice jste poprvé koncertovala před devíti lety na festivalu Colours of Ostrava. Od té doby se z Vás stala hvězda světového formátu. Kam jste se jako zpěvačka, ale i jako člověk za tu dobu posunula?

Hodně jsem cestovala a koncertovala po celém světě, a to je velká příležitost k růstu. Když neustále cestujete, potkáváte mnoho rozdílných lidí, setkáváte se s řadou rozdílných kultur, poznáte řadu odlišných tradic a zvyků. To všechno mě přirozeně mění a dává mi poznat, jaké mám štěstí, že dělám to, co dělám. Je neuvěřitelné pronikat do životů lidí z různých koutů světa. To všechno přirozeně ovlivňuje způsob, jakým cítím a dělám hudbu. Za ty roky se také neuvěřitelně změnil přístup lidí k portugalské hudbě. Lidé jsou jí naprosto otevření, vnímají jí srdcem.

I Váš způsob dělání hudby, Váš přístup k fadu se během Vaší kariéry několikrát proměnil, o čemž vypovídají především Vaše nahrávky. Jak byste pojmenovala to, jakým způsobem vnímáte a děláte fado v současnosti?

Mariza|foto: www.mariza.com

Všechno souvisí s mými kořeny. Narodila jsem se v Mozambiku a moje matka se mi od počátku snažila přibližovat hudbu rozdílných kultur a kontinentů. Hudbu brazilskou, africkou, ale i klasickou. Můj otec byl zase pravověrným milovníkem fada. Byla to ale právě má matka, kdo mi nevědomě otevřel řadu cest a dveří uvnitř mé mysli, kdo mi dovolil prozkoumávat různé cesty. Dnes samozřejmě cítím hudbu trochu jiným způsobem než tehdy. Tím, že procházíme rozdílnými životními zkušenostmi, jsme konfrontováni s řadou zážitků, se neustále měníme. Řekla bych, že v hudbě, kterou dnes dělám, spojuji a zároveň prozkoumávám všechny zdroje, které na mě kdy působily. Proto v ní občas zaslechnete africké melodie, někdy tradiční portugalské rytmy, jindy zase blues nebo jazz. Asi jsem vyzrála, protože se teď cítím mnohem jistější, nemám zábrany vyjadřovat hudbou to, co je skutečně v mém nitru, v mé mysli a v mé duši.

Fado vznikalo v 19. století v chudinských čtvrtích Lisabonu. Jedním z hlavních center fada byla jedna z těchto čtvrtí – Mouraria. Ačkoli jste se narodila v Africe, vyrůstala jste právě tam. Jak moc Vás to ovlivnilo?

Ovlivnilo mě to naprosto zásadně. Díky tomu jsem totiž vyrostla přímo u pramene téhle nádherné hudební tradice. V Portugalsku nemáme školy, kde by se učilo, jak se zpívá fado nebo jak se hraje na tradiční portugalskou kytaru. Tradice fada se předává od člověka k člověku, z generace na generaci. Takže jsem měla velké štěstí, že jsem vyrostla v jednom z nejtradičnějších a nejživějších center fada a na vlastní oči i uši viděla a slyšela lidi zpívat a hrát. Že jsem vyrostla uprostřed této kultury. Jsem si jistá, že kdybych vyrostla na jiném místě, nikdy bych nemohla zpívat fado.

Fado je městská hudba a jako všechny druhy městské hudby se mění společně se společností. Jakou tvář portugalské společnosti dnešní fado odráží? Jakou tvář ukazuje?

Je to skutečně tak. Fado je hudba městských lidí – žije a dýchá podle toho, jak dýchají a žijí tito lidé. Tato hudba vyjadřuje životní pocity Portugalců. Myslím si, že v tuto chvíli se snaží hudbou vyjadřovat především nové životní perspektivy, nové způsoby životního stylu. Máme ale také novou generaci zpěváků fada, která se naopak snaží chránit tradiční fado, mimo jiné se třeba snaží obnovovat i taverny, ve kterých se kdysi fado zpívalo. Všechno je ale v neustálém pohybu – lidé a tedy i fado.

Jak se těšíte na svůj koncert v Praze? Je pro Vás Praha inspirací?

Ano, je! Praha je tak krásná a romantická… Dnes před koncertem jsem si prošla Staré město a měla jsem pocit, jako bych byla v Portugalsku - ne přímo v Lisabonu, ale v Portugalsku. Je mezi nimi tolik podobností! Dnes si lidé v Praze vyslechnout velice romantický koncert, založený na mém albu The Best of. Jeho obsah v podstatě vybrali moji fanoušci, kteří chodí na můj facebook, na mé webové stránky a zajímají se o mou tvorbu, o můj život. Zároveň to bude takový „revival". Jsem moc zvědavá, jak se lidé tady za devět let změnili a jak budou na mou hudbu dnes večer reagovat.

Myslíte si, že hudbou je možné měnit svět? A je to Váš cíl?

Samozřejmě. Hudba je pokrmem duše. Hudba je tak mocná, je jako náboženství. Lidé kolem Vás mohou být jiného vyznání, různých politických orientací, mohou mít různé světonázory a pocházet z odlišných kulturních zázemí. Hudba ale všechno tohle překračuje. Pevně věřím, že na mém pražském koncertě se všichni lidé skrze hudbu, skrze tohle náboženství, propojí. Tuhle sílu a dar hudba má. Je prostě jedinečná.