Řada rozhovorů s umělci na MFF v Karlových Varech

Film je zpovědí ženy trpící maniodepresí. Její film je prý trochu večerníček, trochu Švankmajer, hodně metafor a představivosti. Signe Baumaneová, původem z Lotyšska, která má s depresí osobní zkušenosti, na otázku, zda se jí ulevilo, když film natočila, odpovídá: „Nedělala jsem film jako osobní terapii. Filmy takového typu nemám vůbec ráda. Nesnáším jejich sebestřednost. Chtěla jsem jen říct ostatním, jaký je to pocit.“

V Právu se zase Věra Míšková ptá amerického režiséra Williama Friedkina, který včera večer převzal ve Varech Křišťálový glóbus za mimořádný umělecký přínos světovému filmu. Friedkin je tvůrce filmů Francouzská spojka, Vymítač Ďábla či Mzda strachu a v rozhovoru na otázku, jak se film vyvíjí a co je nejpodstatnější, zda technologie, odpověděl razantně: „Ne! Filmy jsou ze všech umění nejvíce ovlivněny událostmi. Jeden z mých nejsilnějších vlivů byl film Jiřího Menzela Ostře sledované vlaky z roku 1966. A o dva roky později přišlo v Československu pražské jaro. I když trvalo krátce, jako každé jaro, Amerika jím byla velmi ovlivněna. Dýchala z toho svoboda, kterou mladí Američané cítili, a vláda na to nereagovala.“

Literární a kulturní příloha Práva přináší rozhovor s Miroslavem Krobotem. O spolupráci s Lubošem Smékalem na scénáři k Díře u Hanušovic tam Miroslav Krobot Zbyňku Vlasákovi říká: „Máme velkou kliku, že se smějeme stejným věcem. On je profesí psycholog – a i v tom se dobře doplňujeme. Já jsem přeci jen uzavřený v divadelním světě a on je mi schopen říct, když napíšu nějakou vyumělkovanou efektní kravinu. Nakonec jsme se pokorně vrátili k tomu, co jsme sami zažili, co není úplně vycucané z prstu. Oba jsme z malých vesnic z Jeseníků. Snažili jsme se zachytit atmosféru, rytmus, jakým se na severomoravské vesnici žije.“

V Lidových novinách připravil Marcel Kabát rozhovor s Alice Rohrwacherovou, třicetiletou italskou režisérkou, jejíž snímek Zázraky nedávno na festivalu v Cannes získal Velkou cenu poroty a teď ho přijela představit do Karlových Varů. Mladá filmařka v rozhovoru mluví třeba o tom, jak se jí natáčelo se včelami. Na otázku, zda to nebylo nebezpečné, odpovídá: „Všechno je nebezpečné … Ale nebezpečné věci lidi posilují. Ne, vážně tohle bylo nebezpečné hlavně kvůli právním předpisům. Je totiž zakázané používat při natáčení hraných filmů včely, protože jsou divoké, nejdou ochočit. A nelze je zahrnou do pojistných smluv. Takže o nich můžete natáčet jen dokument. Museli jsme tudíž scény se včelami natočit nakonec, zvlášť a v režimu dokumentárního snímku, všechny během jednoho dne.“