Světovou předpremiéru představení vlámského souboru Ultima Vez hostí Divadlo Archa

4. duben 2014

Zneužívání dětí v médiích a démoni skrytí v každém z nás. To jsou témata, která pro představení Talk to Demon zvolil režisér a choreograf Wim Vandekeybus.

Wim Vandekeybus, vůdčí osobnost vlámského souboru Ultima Vez, se proslavil jako autor radikálního pohybového divadla s odvážnými přesahy do jiných uměleckých žánrů. Poslední práce na představení Talk to Damon proběhly přímo v Praze během režisérova týdenního rezidenčního pobytu.

„Především jsem chtěl vytvořit představení s dítětem, které by se stalo architektem inscenace. Zároveň jsem chtěl, aby to dítě bylo vnímáno jako jedna z postav, ne jako dítě,“ vysvětluje Wim Vandekeybus.

„Zajímal mě i pojem démonická nevinnost. Protože nevinnost má v sobě cosi démonického, je přímá, nelže, je krutá, ale také může být zneužita. Kromě toho jsem posedlý podvědomím: strachy, sny, démony.

V mnoha kulturách je démon vnímán negativně, ale u primitivních národů je to něco, co musí člověk přijmout, musí se s tím konfrontovat, nesmí to zapudit, není to tabu. A díky tomu může dosáhnout rovnováhy. Je to dobro a zlo, které se navzájem potřebují, aby mohly existovat.

Nikdy nemůže být jen čisté dobro a čisté zlo. To je nesmysl. Naše společnost má tendenci všechno dělit na černé a bílé, přitom nic není jednoznačné. V každém dobru je i špetka zla, a to může narůstat. Vždycky tam bude a musí to tak být, aby to bylo vyvážené.“

Jak se staví vaše představení k démonům? Co vy si pod tímto pojmem představujete?„Pro mě je démon něco, co se přemisťuje. Znenadání může být v obecenstvu, pak ho zas mají v sobě herci nebo dítě. Je to něco velmi osobního. Proto zde všichni hrají důležitou roli, nejen herci a děti, ale také diváci. Divadlo tu není proto, aby moralizovalo nebo vzdělávalo, ale by pokládalo otázky. Aby věci převracelo naruby. Aby vytvořilo něco silného, tedy velmi emotivního, po čem se můžeme ptát.“

Jedním z témat je také zneužívání dětí v médiích. Jakou roli v tomto případě hrají média?„Média mají pro mě význam podobně jako v představení Booty Looting, kde jsem se zabýval fotografii. Co všechno obnáší fotit a být fotografován. Tady je to hlavně o tom, jak média využívají děti ve zprávách, v politice. Velmi často je zneužívají. Protože když vidíme záběr zabitého dítěte, působí to mnohem silněji. Je to o nevinnosti dětí v kontrastu k dospělým, kteří se rozhodují za ně. Je to hodně o volbě, o výběru dítěte. Dítě se přeci nevybírá. Nejdete do dětského domova a neřeknete: Chci tohle dítě. To dělají bohatí.“

Kdo všechno vystupuje v představení a kolik je z toho dětí?„Je tam šest dospělých a každý je úplně jiný. Pracovat s takovou skupinou bylo velmi náročné. Někteří jsou tanečníci, jiní herci, někdo je malý, někdo velký, jeden je takový, druhý makový. Ale je zajímavé mít tolik odlišných postav a dítě je jednou z nich. V představení je vždy jen jedno dítě na jevišti, ale pracovali jsme celkem se čtyřmi, které se v té roli střídají. Takže při každé repríze se budou na scéně střídat dvě děti. Jsou velmi odlišné i vizuálně.“

Pro vaše práce je typická silná provázanost s hudbou. Hudebníci často vystupují naživo spolu s tanečníky. Proč jste se tentokrát rozhodl vytvořit představení bez hudby?„Je to pro mě tak trochu výzva. Původně to bylo z praktických důvodů, z nedostatku peněz. A pak jsem si řekl, že když je na jevišti dítě, chci ho slyšet. Pochopitelně ho hodně zesilujeme, i zvuky, které vytváří. Je v tom hodně textu, je to velmi divadelní.

V představení jsou zvuky, ale ne hudba. Dokonce je to i jedno z témat: Kam se poděla hudba? Hudba navíc s námi hodně manipuluje, ovlivňuje naši náladu. Není tak jednoduché vytvořit inscenaci bez hudby. Hudbu máte všude, ve výtahu, v supermarketu, lidí chodí se sluchátky na uších.

Přitom ticho je někdy tak úžasné. I tady je slyšet ventilace, kterou chci vypnout, protože to není ticho. Diváci dělají spoustu zvuků, když se smějí, když kašlou. A my ty zvuky musíme vnímat. Diváci hrají důležitou roli, chci je slyšet. Nechci, aby to bylo jako dívat se na televizi.“

Předpremiéra inscenace Talk to the Demon vlámského souboru Ultima Vez se koná 4. dubna v Divadle Archa v Praze. Reprízy jsou naplánovány na 5. a 6. dubna. Divadlo oslaví představením svou 20. sezónu. Soubor Ultima Vez je pravidelným hostem Archy od roku 1995.

autoři: Marina Feltlová , Helena Petáková
Spustit audio