Knižní tipy Jana Nejedlého: Medvědí tanec; Mariáš v Reykjavíku, Hlučná samota, Domácí úkoly, Bohumil Hrabal

Výjimkou nebyly ani pokusy zbeletrizovat či zdramatizovat spisovatelův životní osud, jak se o to svého času pokusilo třeba divadlo Ypsilon představením Voni sou hodnej chlapec.

Civilním pojetím i lehce melancholickou atmosférou je tato hra spřízněná s právě vydanou prózou Medvědí tanec, vyprávějící o závěru Haškova života. Pod příběhem je – poněkud překvapivě – podepsána Irena Dousková, autorka Hrdého Budžese a dalších víceméně humorně laděných próz. Kniha o našem největším humoristovi však není humorná takřka vůbec. Smutek labutí písně se v ní mísí s hořkostí z nepochopení, ze střetů s pokrytectvím a na konci i s nově doutnající válkou. Píše se rok 1922. Nemocný Hašek se na Lipnici snaží dokončit své opus magnum o dobrém vojáku. Dousková oživuje postavy z autorova okolí v čele s ruskou manželkou Šurou. Obraz spisovatele skládá kaleidoskopicky z různých pohledů. Nejvíce to jiskří ve střetech s místní honorací. „Že vás to baví, pane Hašku, urážet slušné lidi,“ říká tu řídící učitel. „A jak se podle vás pozná, že jsou slušný? Když někdo nepije, nekouří a cvičí? Opravdu věříte, že je to tak jednoduchý?“ odvětí Hašek a dodává: „Třeba vy, vy jste slušný člověk... Slušným zůstanete, i kdyby vás věšeli. Nebo kdybyste, nedej bože, někoho věšel vy. Pořád zůstanete svým způsobem slušným a pořád tomu budete věřit.“ Knihu Ireny Douskové vydalo nakladatelství Druhé město.

Mariáš v Reykjavíku

Vratislav Blažek: Mariáš v Reykjavíku |foto: Nakladatelství Plus

Nakladatelství Plus nabízí svazek Mariáš v Reykjavíku, který původně vyšel roku 1975 v Kanadě v exilové produkci manželů Škvoreckých. Jde o soubor dopisů scenáristy Vratislava Blažka filmaři Václavu Táborskému. Oba aktéři opustili vlast po sovětské invazi. Z odstupu emigrace nahlíží Blažek socialismus rozverným jazykem, ale v nemilosrdné perspektivě. „Idea je něco samo pro sebe a ne pro lidi,“ píše. „Ýdeje by se měly zavírat do zoologickejch zahrad, aby se na ně lidi mohli chodit koukat v neděli vodpoledne s dětičkama, voddělený vod nich příkopem anebo bezpečnou mříží – aby se jich žádná idea nemohla zmocnit.“

Hlučná samota, Domácí úkoly, Bohumil Hrabal

Na závěr bych připomenul trojici hrabalovských publikací, vycházejících k zítřejšímu stému výročí autorova narození. Svazek Hlučná samota je velkorysou kronikou, obsahující reprodukce unikátních fotografií, dopisů, strojopisů, lektorských posudků, kritických i čtenářských ohlasů. Ve spolupráci s Památníkem národního písemnictví knihu vydala Mladá fronta, která zaštítila i reprint původního, v 70. letech skartovaného vydání Hrabalových esejů a úvah o umění s názvem Domácí úkoly. Trojici novinek uzavírá fotografická publikace dokumentaristy Jana Kaplana, který Hrabala portrétoval v 60. letech ještě v legendární libeňské ulici Na hrázi a potom v letech 90. na sklonku autorova života. Kniha lakonicky pojmenovaná Bohumil Hrabal vyšla pod hlavičkou nakladatelství Brána.