Liška Bystrouška v ND; kniha o díle Petra Brandla; Febiofest

Inscenace Ondřeje Havelky v Národním divadle v sobě nese velmi viditelné otisky režisérovy osobnosti – stylizaci do swingové doby dvacátých let minulého století, v níž se žena začíná totálně emancipovat, podobně jako to dokáže liška v opeře. Kritik Petr Fischer ale píše, že režisér obrousil lišce všechny drápky.

Veselé pasáže, s nimiž si i Janáček tak rád hraje, jsou v Havelkově pojetí vskutku divoce groteskní, zato vyvažující melancholie a emocionální scény postrádají janáčkovskou vibraci a neklid. Petr Fischer pokračuje: „Těžko říci, zda je to hudebním nastudováním Roberta Jindry či režisérovou možná už životní bezkonfliktností, každopádně Janáčkova hudba v orchestřišti postrádá expresivní vypjatost, bez níž ztrácí skladatel své kouzlo.“ Vzhledem k tomu, že se Bystrouška proměnila v komedii a v inscenaci chybí životní exprese, píše nakonec recenzent, že Havelkovu inscenaci nelze při nejlepší vůli přijmout.

Právo otiskuje rozhovor s historičkou umění Andreou Rousovou, kurátorkou Národní galerie. Připravila reprezentativní knihu o životě a díle Petra Brandla. V rozhovoru mimo jiné uvádí, že se bude snažit Brandla uvést do evropského kontextu, kde má právo na své místo.

V Praze probíhá Febiofest. Deníky – konkrétně Právo a Mladá fronta Dnes – se věnují filmu Detektiv Down. O této norské komedii, která má na festivalu českou premiéru, budeme mluvit s Tomášem Pilátem po osmé hodině.

A Febiofest pronikl také do Lidových novin. Hedvika Petrželková přizvala k rozhovoru polského herce Roberta Wieckiewicze. Za Andrzeje Wajdu přebíral při zahájení festivalu cenu Kristián a přijel také představit snímek Walesa, ve kterém hraje titulní roli. Herec čtenářům Lidových novin přibližuje i reakci Lecha Walesy na film. „Nechtěl sám sebe vidět, jak jsem ho zahrál. Ale později změnil názor.“ Wieckiewicz dodává, že se ale nemohl řídit tím, jak si různé životní situace che Lech Walesa pamatovat.

Divadelní úterý Lidových novin přináší dvě recenze. Iva Janžurová je v Ostrovského Lese podle Jany Machalické výborná. Inscenaci uvádí činohra Národního divadla ve Stavovském divadle. Ostrovského text zaznamenává směšné pohyby ve společnosti, jimiž si různí jedinci dodávají důležitosti. Režie Michala Dočekala tento základ zdůraznila, jediné slovo tu není pravda, všichni přehrávají jako ti nejhorší šmíráci. Les je podle kritičky po Nebeského Tartuffe Impromptu! další povedenou úvahou v repertoáru Národního divadla.

Ondřej Sokol nastudoval v Činoherním klubu hru Zrada Harolda Pintera. Autor v ní zpracovává otřískané téma manželské nevěry, zostřené tím, že manželka svého muže podvádí s jeho nejlepším přítelem. Všichni tři protagonisté – Ondřej Sokol, jeho bývalá manželka Kateřina Lojdová a Martin Finger si uhrají svoje a Sokol jako obvykle režíruje velmi důsledně a pečlivě. Vladimíru Mikulkovi v inscenaci chybí nevyřčenost a tajemství, které Pinterovu hru vyčleňují z běžného „trojúhelníkového“ repertoáru. Sokolova inscenace je solidní a poctivá, z poklidu ale asi vyvede jen málokoho.