Inscenaci Boarding Home, maximálně hořký chybí obecnější výpověď; Jak ploše lze hrát Čechova?; Monografie Jiří Brdečka

Už sama dramaturgická volba novely Guillerma Rosalese vzbuzuje pochybnosti – absence dramatických situací je příliš zjevná a nic nenasvědčuje tomu, že by se na sledu epizod a výjevů mohl vybudovat silnější dramatický oblouk.

Boarding Home zachycuje životní peripetie spisovatele Wiliama Figuerase, který emigroval z Kuby do Spojených států. Kritička píše, že vnitřní pocit zmaru, beznaděje a osamocení, který prožívá hlavní hrdina, je sice celkem silné téma, ale novela se o nic jiného nemůže opřít. Obecnější výpověď tu chybí, možná by ji dramatizátor mohl dodat sám, ale o nic takového se nepokusil.

Podle posledních dvou inscenací režiséra J. A. Pitínského soudí Jana Machalická, že prostředky, které vždy uměl používat, ho začínají zrazovat a kladou mu překážky. Mezi takové prostředky zahrnuje třeba inscenování tříště různých nápadů na rozdíl od vystavěného tvaru směřujícímu k výpovědi.

Kateřina Slámová Bartošová se na téže straně Lidových novin věnuje Strýčku Váňovi z Městského divadla Brno. Režiséra Stanislava Mošu prý zajímala na hře témata hledání lásky a štěstí, neúplnost člověka, než najde, co hledá. Nicméně, podle článku barvitější a hlubší vhled do charakterů, vztahů a významů inscenace nenabízí. Naopak podle kritičky překvapí, jak ploše lze hrát Čechova.

V Lidových novinách se také můžeme dočíst o monografii Jiří Brdečka, kterou sestavila Tereza Brdečková. Autorce se podařilo skloubit intimní pohled z nitra rodiny a vyčerpávající informace o životě, ale zejména o práci publicisty, autora divadelních her, filmového scenáristy a režiséra a výtvarníka. Její komentáře neztrácejí osobní tón a zásadní hodnotu zasvěcené a citově angažované pozorovatelky, tento nutně subjektivní pohled je však korigován zjevnou snahou být věcnou kronikářkou, píše o monografii v Lidových novinách Marta Švagrová.

Nejstarší dcera Johnnyho Cashe se vyzpívává z krvavé rodinné historie, říká podtitul článku Hospodářských novin. Z recenze Daniela Konráda: „Na countryovém albu The River & The Thread se neustále opakuje pohyb „k sobě“. Čistý zvuk nástrojů se připíná ke stále barvitějším aranžmá a vypravěčka je sama zaplétána do písní psaných v třetí osobě, až ke skutečným lidem z jejího života přikračují zesinalí duchové z dob občanské války.“