Profesorka Barbara Cannonová a výzkum hnědého tuku
Není tuk jako tuk – toho bílého se obáváme, protože jeho nadbytek v organismu způsobuje obávanou obezitu, naopak hnědá tuková tkáň energii spaluje – a podle vědců by se jí jednou mohlo využívat k našemu velkému prospěchu.
Už od roku 1968 spolupracuje profesorka fyziologie ze Stockholmské univerzity Barbara Cannonová, předsedkyně Královské švédské akademie věd s odborníky z Fyziologického ústavu Akademie věd na výzkumu hnědé tukové tkáně a z jejich spolupráce už vzešlo na 20 odborných publikací.
Předseda Akademie věd České republiky proto udělil Barbaře Cannonové čestnou oborovou medailí Jana Evangelisty Purkyně za zásluhy v biomedicínských vědách.
Předmětem jejich zájmu je – jak už bylo řečeno – hnědý tuk. Na rozdíl od obávaného bílého tuku, jehož nadbytek způsobuje obávanou obezitu s řadou nežádoucích zdravotních důsledků, hnědá tuková tkáň neslouží ke skladování energie, ale naopak ji dokáže spalovat a přitom vytvářet velké množství tepla.
Vyskytuje se proto všude tam, kde mají organismy zvýšené nároky na tvorbu tepla, například u všech novorozených savců, ale také u savců, kteří se ukládají k zimnímu spánku.
Nejposlouchanější
-
To jeli dva ve vlaku. Poslechněte si krátkou komedii Zdeňka Svěráka, který slaví 90 let
-
Umberto Eco: Foucaultovo kyvadlo. Napínavý příběh tajemných spiknutí, nebo úvaha o realitě a fikci?
-
Jiří Karásek: Muž, který zásadně mluvil pravdu. Hvězdně obsazená detektivní tragikomedie z roku 1965
-
Imre Kertész: Člověk bez osudu. Svědectví malého chlapce o životě v nacistickém koncentračním táboře
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
