Kulturní teoretik Jean-Christophe Ammann skrze umění nahlíží do dnešní společnosti
„Umění? Ano, umění!“ je titul knihy, která právě vyšla ve frankfurtském nakladatelství Westend a podnítila hned dvě oslavy.
Prvním z jubileí je desetileté trvání nakladatelství. Je to malý zázrak a velká radost pro všechny milovníky umění a kvalitní literatury. Když v roce 2004 Markus Karsten a Michael Morganti nakladatelství otvírali, bylo jejich krédem vydávat kvalitní odbornou literaturu pro kritické publikum a nepodléhat mainstreamu.
Po celou dobu se drželi svých zásad, a jak se ukazuje, kvalita se prosadila. Ke kmenovým autorům Westendu patří kromě Jörga Armbrustera, Heinera Flassbecka a Svena Plögera i známý kulturní teoretik a znalec Jean-Christophe Ammann, který zde vydává již druhou publikaci o umění. Autorovy 75. narozeniny jsou druhým jubileem, které se v těchto dnech v nakladatelství slaví.
Hranice dobrého vkusu se posunuly do neznáma
Kompletní titul knihy hodně napovídá: Umění? Ano, umění! Touha obrazů (Kunst? Ja, Kunst! Sehnsucht der Bilder). Ammannova publikace není pouhým shrnutím a popisem známých uměleckých děl. Je spíše nahlédnutím do dnešní společnosti, která se chlubí tím, že je v ní vše dovoleno a téměř vše považováno za kvalitní. Hranice „dobrého vkusu“ jsou posunuty do neznáma. Autor se ve své aktuální publikaci pokouší vymezit rozdíly mezi významným a nedůležitým a nabádá nezdržovat se povrchním na úkor hlubokého uměleckého zážitku.
Umění reflektuje všeobecnou situaci ve společnosti
Ammannovu publikaci chápu jako základní orientaci v současném umění. Umění podle něj převážně reflektuje – ať přímo nebo nepřímo – všeobecnou situaci ve společnosti. Čím víc se části společnosti separují, tím víc se individualizují její členové. To je pozitivní posun, protože je opakem sjednocování, které, jak jistě každý pochopí, není zrovna úrodnou půdou pro umění.
Na první počtení nic nového a převratného. Autor ovšem podepírá své teze konkrétními příklady a ty jsou bezpochyby hodny naší pozornosti. Píše o Dennisovi Hopperovi, Pině Bausch, Josephovi Beuysovi, Pierru Paolovi Pasolinim, Larsu von Trierovi a mnohých dalších, jejichž díla utvářela moderní umění posledních desítek let.
Jean-Christophe Ammann se narodil v roce 1939 v Berlíně a vyrůstal ve Švýcarsku. Je kunsthistorikem a vyhledávaným kurátorem. V minulosti řídil muzea v Bernu, Lucernu i Bazileji, předsedal Pařížskému bienále i výstavě documenta v Kasselu. Deset let byl ředitelem Muzea moderního umění ve Frankfurtu – od jeho otevření v roce 1991 – a zásadně ovlivnil koncepci výstav. Jean-Christophe Ammann: Kunst? Ja. Kunst! Sehnsucht der Bilder. Westend Verlag, Frankfurt 2014, 320 stran.
Nejposlouchanější
-
Raymond Radiguet: Ďábel v těle. O skandální a nerovné lásce mladíka a vdané ženy
-
To jeli dva ve vlaku. Poslechněte si krátkou komedii Zdeňka Svěráka, který slaví 90 let
-
Imre Kertész: Člověk bez osudu. Svědectví malého chlapce o životě v nacistickém koncentračním táboře
-
Jiří Karásek: Muž, který zásadně mluvil pravdu. Hvězdně obsazená detektivní tragikomedie z roku 1965