Německá monografie o Leoši Janáčkovi nabízí podnětné i příjemné čtení

Autor knihy studoval v Mnichově dějiny hudby, divadla a literatury a působil mnoho let jako televizní dramaturg a divadelní režisér.

Janáček ho uchvátil už jako středoškoláka, když v roce 1956 viděl v Komické opeře v Berlíně legendární inscenaci Lišky Bystroušky od režiséra Waltera Felsensteina. Felsenstein vtiskl této opeře ráz své tehdy nové koncepce hudebního dramatu. Od té doby se Füting Janáčkem soustavně zabýval.

Mladší generace dirigentů si k Janáčkovi nachází cestu

V repertoáru divadel německy mluvících zemí se Janáček stal – vedle Giacoma Pucciniho, Richarda Strausse a Benjamina Brittena – moderním klasikem. V poválečné západní Evropě jeho dílo prosadili v podstatě dva dirigenti – Rafael Kubelík a Charles Mackerras. Řada světových dirigentů starší generace naopak nikdy žádnou Janáčkovu operu neřídila, až mladší generace k němu nachází přístup.

Füting se zaměřuje jednak na rozbor důvodů úspěšnosti Janáčkových oper, jednak na náročnost jejich jevištních provedení. Autorův přístup je přitom záměrně osobní, Füting čerpá z vlastních zkušeností jako dramaturg a režisér.

Opery probírá v pořadí jejich vzniku, předtím však předesílá některé zásadní úvahy. V kapitole Hudba a řeč podává přehled o historických proměnách vztahu hudby a mluveného textu. Pravdivost Janáčkovy hudby, jak ji pociťuje divák, vyvozuje Füting z organického sepjetí mluvy a hudby. Janáčkovy nápěvky, soudí autor, vyjadřují i to, co malíř nebo filmař zachycuje mimikou a řečí těla – prožité city a náladu situace.

Janáček průkopník

Füting vyzdvihuje Janáčkovo průkopnické rozhodnutí používat při volbě libret jako předlohy soudobá dramata a prozaická díla. V tom vidí krok od romantismu k realismu, popř. k nové věcnosti v opeře.

Autor probírá nejpodařenější inscenace na německých a rakouských jevištích, posuzuje zásahy do textu libret a partitur a komentuje německé překlady libret od Maxe Broda. Divadelní profesionál Füting přitom nijak nezastírá svůj obdiv pro Janáčkův neomylný dramaturgický cit. Považuje ho za druhý důvod trvalé úspěšnosti Janáčkových oper, vedle psychologicky přesvědčivé hudby.

Cenným dodatkem knihy je komentovaný přehled přímých (live) a studiových nahrávek Janáčkových oper na DVD a CD, povětšinou vzniklých v Německu a Velké Británii.

Četba knihy Leoš Janáček – das Operngenie je stejně tak podnětným, jako příjemným zážitkem. Takovým ho činí nejen zasvěcené postřehy a čtivý styl, ale také kvalitní provedení s pevnou vazbou.