Smysluplnost tance a dotyk zkoumá ME-SA v choreografii Swarming

Ve své dizertační práci se Rasmus Ölme zabývá dvěma hlavními tématy: vztahem mezi taneční technikou a choreografií a vztahem mezi procesem a výsledkem – tj. kdy se z procesu stane výsledek, což bývá většinou diktováno termínem premiéry. Na projektu se podílí skupina švédských tanečníků a česká ME-SA, přičemž každý z účastníků dostal za úkol přijít s vlastním tématem, které všichni společně rozebrali a propojili s teoretickými podněty Rasmuse Ölmeho.

Co cítí tanečník, když se na něj někdo dívá?

„Jedno základní téma, které jsem chtěl do této choreografie vnést, byla role diváka,“ vysvětluje Ölme. „Tanec a divadlo jsou založeny na tom, že se člověk na něco dívá a vnímá, co se děje. Souvisí to i s novými objevy z oblasti neurovědy, s tzv. zrcadlovými neurony. Ty umožňují, že se můžeme na něco dívat a vnímat, co to je, i když se to neděje přímo nám. Díky těmto neuronům zažíváme empatické reakce. Chtěl jsem tedy do představení vnést a rozpracovat způsob, jak komunikujeme s diváky, ale zároveň i téma diváka jako ,velkého bratra‘, který nás sleduje, a ten pocit autocenzury, který v tu chvíli prožíváme. Je to něco zcela běžného, co zná každý člověk.

Když máme něco udělat a někdo se při tom na nás dívá, najednou je to mnohem těžší. Takže mě zajímají obě hlediska, nejen to, že divák může pociťovat totéž co performer, ale i to, co se děje performerovi, když ho divák sleduje. Protože pochopitelně nemůže zůstat neutrální, když je středem pozornosti, musí s tímto pocitem nějak naložit.

Abstraktní neznamená „o ničem“

ME-SA + Rasmus Ölme: Swarming |foto: ME-SA

Další pojmy, kterým se Rasmus Ölme v představení Swarming zabývá, jsou smysluplnost choreografie a dotyk: „Když na stole rozházíme nějaké předměty, třeba kamínky, a pak se je pokusíme uspořádat, většinou je vyrovnáme do řady. Začneme vytvářet geometrické obrazce, a když se na výsledek podíváme, máme pocit, že to dává smysl. I když to nic neznamená, zdá se nám, že v tom cosi poznáváme, že tomu uskupení nějak rozumíme. S tanečníky jsme se zabývali smysluplností choreografie. I když je abstraktní, neznamená to, že je o ničem. Nejde o to, hledat v tom konkrétní příběh, jde spíš o abstraktní způsob, jak prostřednictvím těla vytváříme smysl, význam.

Hodně jsme se také zabývali dotykem. Rozhodli jsme se trochu upozadit zrak, což je u nás dominantní vjem, a soustředit se víc na to, jak svoje tělo cítíme, než na to, jak ho vidíme. Jak sebe cítíme zevnitř, jak vnímáme svoje vlastní pohyby a zároveň, jak komunikujeme prostřednictvím dotyku. Protože různé druhy dotyku v nás vyvolávají různé emoce. Bavili jsme se o tom, čemu říkáme kvalita dotyku nebo kvalita pohybu.“

Swarming = rojení tanečníků

ME-SA + Rasmus Ölme: Swarming |foto: ME-SA

Důležitou roli u Rasmuse Ölmeho hraje také rotační pohyb, který se svými tanečníky zkoumá z mnoha hledisek, od dokumentárních filmů o gravitaci, přes Newtonovy fyzikální zákony až po Einsteinovu teorii relativity. Neméně důležitým aspektem je pro něho vztah mezi jednotlivcem a skupinou, kterým se zabývá i v souvislosti se zákonitostmi ze světa zvířat. Jak se chová hejno ptáků, roj včel nebo smečka vlků, jaká pravidla v rámci těchto uskupení platí a jaká je v nich role jednotlivce. S tím souvisí i název představení Swarming – tedy rojení nebo hemžení.

„Znamená to taky, že to není statické, je to v neustálém pohybu, tak trochu rozmazané, nedá se snadno sledovat jedna muška z celého hejna, vidíme je všechny dohromady, kdy vytvářejí mrak nebo různé tvary. Když se vrátím k těm kamenům postaveným do řady, které nám dávají určitý smysl, ,swarming‘ jsou pro mě různé druhy choreografie. Mušky, když se rojí, tak to má pro ně smysl, dělají to z nějakého důvodu, stejně jako ptáci, když letí v hejnu jeden za druhým, má to logiku, ale ne čistě geometrickou logiku.