Výstava, na které není ani jedno dílo. Kde ji můžete navštívit? V Rusku

Přečtěte si o tom nejzajímavějším, co se v poslední době událo na ruské kulturní scéně.

Národní umělecké centrum v Petrohradu zřejmě nebude

Umělecký šéf petrohradského Mariánského divadla světoznámý dirigent Valerij Gergijev nedávno zveřejnil projekt vybudování Národního uměleckého centra. Jeho součástí by se měla stát Petrohradská konzervatoř Rimského-Korsakova, dále Akademie ruského baletu (ta nese jméno slavné primabaleriny Agrippiny Vaganovové) a Ruský ústav dějin umění plus Mariánské divadlo.

Gergijev zdůvodnil nezbytnost vytvoření centra „hrozbou citelného snížení kvality v oblasti uměleckého vzdělání“.

Mariinské divadlo slouží jako budova opery v ruském Petrohradu od roku 1860 |foto: Lite

Vladimir Tolstoj, poradce ruského prezidenta pro kulturu, se koncem listopadu sešel s Vladimirem Putinem, aby mu nahlásil, jak kolektiv poradců a ministerstvo kultury zhodnotili iniciativu ředitele Gergijeva. Prezident Putin se ztotožnil se zmíněným zhodnocením: rovněž považuje vytvoření uměleckého centra v Petrohradu za nevhodné a neaktuální, z čehož plyne, že dirigentovy plány nebudou v dohledné době realizovány.

Návštěvníci moskevské výstavy Jurije Alberta neviděli ani jednu jeho práci

Z Petrohradu se přesuneme do Moskvy: kulturymilovní občané si tu začátkem zimy nezvykle užívají. Začalo to retrospektivou Jurije Alberta v Galerii současného umění na Gogolevském bulváru – její název „Co tím chce výtvarník říci?“ jako by předvídal nejčastější otázku návštěvníků.

Jurij Albert s kurátorkou Jekatěrinou Děgoť prohlásili, že učinili maximum pro to, aby předvedli umělcovu tvorbu v celé její šíři a hloubce – konkrétně obrazy, instalace a performance za posledních třicet let.

Návštěvníci se divili už při koupi vstupenky: platí několikanásobně až do konce výstavy, tj. do 12. ledna příštího roku s tím, že expozice bude každý den trochu jiná.

Moskva, Rusové, moskevská ulice, Rusko |foto: Martin Dorazín

Při vernisáži si návštěvníci mohli to, co chtěl Jurij Albert výstavou říci, přečíst, ale neviděli ani jednu jeho práci. Na stěnách visely cedulky s nápisy, jako „Zde by mělo být jedno z děl Jurije Alberta“, „Tahle práce patří k nejzajímavějším“, popřípadě „Vzduch z Treťjakovské galerie“.

Darja Kudrjukovová, která referuje o Albertově výstavě na stránkách deníku Nězavisimaja gazeta, napsala: „Člověk přijde na výstavu a nejdříve nechápe, co se děje; pak dostane vztek, ale po chvíli mu bleskne hlavou: Tomu říkám povedený dlouhý nos!“

Vídeňští filharmonikové měli v Moskvě nevídaný úspěch

Za vrchol letošní moskevské hudební sezóny označuje tisk čtyři listopadové večery: Vídeňští filharmonikové s německým dirigentem Christianem Thielemannem (ročník 1959) provedli všechny Beethovenovy symfonie.

Diváci se doslova prali o vstupenky, aplaus byl neslýchaný a kritika psala „o orchestru sólistů a virtuózů, který je prodloužením dirigentovy ruky; Vídeňané přicházejí s novými standardy kvality, zvuk orchestru je dokonalý, ušlechtilý a vřelý, člověk se v něm doslova rozpouští a tone, a pro tu chvíli zapomene na všechno na světě...“