Dekkadancers rozehrávají proklatě podivný příběh na hudbu Nicka Cavea

2. prosinec 2013

Na Nové scéně Národního divadla má 2. prosince premiéru taneční příběh Caves and Creatures, který na hudbu Nicka Cavea připravil soubor Dekkadancers ve spolupráci s režisérem a autorem libreta Štěpánem Benyovszkým.

Představení se koná v rámci prvního ročníku mezinárodní konference Divadlo 3000, která se programově zaměřuje na používání multimédií v divadle.

Kombinací tance, videoprojekce a technologie kinect Dekkadancers zavedou diváka do groteskně ponurého světa plného nástrah a magie, kterým jejich hrdina putuje odnikud nikam, zmítá se mezi dobrem a zlem a snaží se uniknout svojí temné minulosti.

Název Caves and Creatures se dá přeložit doslova jako Jeskyně a stvůry, ale jeho první část odkazuje spíš k autoru hudby Nicku Caveovi. Creatures jsou bytosti z australské domorodé mytologie navázané na krajinu, kterou hrdina putuje.

Nevinnost a zvrhlost smíchaná dohromady

Autoři se inspirovali nejen hudbou Australana Nicka Cavea, ale i jeho literární tvorbou. Román Smrt Zajdy Munroa tvůrcům představení poskytl ústřední postavu „roztomilého rošťáka a hříšníka, který je svým okolím poháněn z jedné situace do druhé a vůbec mu nepomáhají jeho vlastní lehce zločinné sklony,“ vysvětluje režisér Štěpán Benyovszký.

03015216.jpeg

I míšení nevinnosti a zvrhlosti, které lze v představení vypozorovat, je typické pro Caveovy texty.

Kdy vrháme stín my a kdy se vrhnou stíny na nás?

Autory choreografie jsou Tomáš Rychetský a Viktor Konvalinka, kteří se Cavem taky nechali vést. „Pro mě osobně on je dost blázen, ale vidí svět reálně a nebojí se to říct lidem. V tanci se taky snažíme říct pravdu a ničemu se nebránit,“ říká Viktor Konvalinka.

Vedle hudby a tance hrají v představení důležitou roli multimédia. Tvůrci si jejich prostřednictvím pohrávají s otázkou z podtitulu: Kdy vrháme stín my a kdy se vrhnou stíny na nás?

„Kromě projekce jako takové využíváme kinect – věc, která umožňuje projekci reagovat na pohyb tanečníků na scéně. Stíny nás honí, vrhnou se na nás a podobně. Je to metafora toho, že za sebou zanecháváme stíny, které nás postupem času dohoní,“ dodává Štěpán Beňovský.

autoři: Marina Feltlová , Helena Petáková
Spustit audio