V Praze vystoupí dvojnásobný držitel Latin Grammy, flamenkový kytarista Tomatito

Držitel dvou Latin Grammy, druhé navíc za nahrávku pořízenou u prestižního vydavatelství Deutche Gramophon. Na přebalu letošního alba Soy flamenco, se kterým je Tomatito na evropském turné, se objevuje tvář Cantaora Camaróna de la Isla.

Je Camarón a jeho vliv pro Tomatita ještě živý a to jak ve flamenku obecně, tak pro něj samotného?„Zásadně mě ovlivnil v mém dětství a v mojí kariéře, jsem jeho následovník a jeho fanoušek číslo jedna. Pochopitelně mám moc rád jeho zpěv. Navíc byl to on, kdo flamenco reformoval a kdo ho přiblížil intelektuálům a lidem, kteří by se k němu možná jinak nikdy nedostali. Byl hodně skromný, je krásné potkat takovou velkou osobnost, skromnou, dobrého člověka, a zároveň génia. Myslím, že setkání s ním je to nejlepší, co se mě v životě potkalo.“

Tomatito se s Camarónem de la Isla potkal na jevišti poprvé ve svých patnácti letech, doprovázel ho na recitálech až do konce jeho života a podílel se na některých jeho slavných nahrávkách, jako jsou La leyenda del tiempo nebo Como el agua.

Na druhé ze jmenovaných se potkal také se svým vzorem a idolem Pacem de Lucía, který je možná největším popularizátorem flamenka za hranicemi Španělska.

Zvýšil se za dobu profesionální kariéry Tomatita o flamenco ve světě zájem?„Jistě, ano, právě Paco de Lucía otevřel flamenku dveře do světa a bezesporu je od té doby známý hlavně jeho nástroj. Kytara je v dobré kondici, jak říká Paco. A flamenco také, protože flamenco je hudba, kterou můžeme nabídnout celému světu, všichni ocení jeho krásu, autentičnost a spjatost se zemí. Také velcí hudebníci, když se přijíždějí inspirovat do Španělska, jedou za flamenkem, vždyť takhle se inspirovali už Falla, Albéniz, Debussy, mnoho velkých skladatelů klasické hudby si flamenka všimlo.“

Tomatito: Soy flamenco |foto: Universal Music

Flamenco je dnes živé v koncertních sálech, jak je tomu ale na místech, odkud pochází, jak je to se životem flamenka ve španělských ulicích?„Já jsem se například na ulici učil. Pouliční hudbu. Dnes už se ale bohužel čtvrtě zmodernizovali, mění se doba. Tam kde dříve byla zídka, na které se scházeli děti jako já, aby na ulici hráli, tam jsou dnes velké třídy, bytovky, novostavby. Takže je to vše trochu obtížnější. Na druhou stranu dnes máme Youtube a internet, na kterém najdete úplně vše. Je to něco za něco. Hudba je autentická pořád, lidé učí se, kde se dá.“

Tomatito, José Fernández Torres, kromě toho, že má na svém kontě vlastních 9 alb, spolupracoval s rozmanitými tvůrci od Enrika Morente přes Chana Domíngueze až po Carlose Sauru. Několikrát byla oceněna také jeho práce pro film a divadlo.

„Já hlavně rád hraju na kytaru. A když mi pak nabídnou, abych dělal hudbu k divadlu, a líbí se jim to a mě to inspiruje, tak to dělám moc rád. To stejné platí i pro film. Hudba je univerzální jazyk a kytara je nástroj, který dokáže promlouvat k nejrůznějšímu publiku a jak se ukazuje kdekoli na celém světě.“

A s jakým repertoárem bude promlouvat Tomatitova kytara k pražskému publiku?„Na repertoáru mám trochu od všeho. Témata z posledního alba. Je tam Rumba, Rondeňa, Bolero, Bulería. Ale ve flamenku mícháme hodně věcí dohromady, není to vždy jen téma s melodií, kterou rozvíjíte, a tak jsou tam motivy i z jiných desek.“