Londýnská Courtauld Gallery se zaměřuje na ranou tvorbu Albrechta Dürera

Londýnská Courtauld Gallery připravila výstavu, která se zaměřuje na ranou tvorbu mistra německé renesance, malíře a grafika Albrechta Dürera. Představuje tak jeho kresby z let 1490 až 1496, vedle nich pak vystavuje i několik prací Dürerových současníků či předchůdců, například rytinu Pošetilá panna, kterou Martin Schongauer (1440/45–1491) vytvořil v letech 1470 až 1482.

Několik desítek vystavených děl pochází jednak z vlastních sbírek galerie, jednak je tvoří zápůjčky z Britského muzea, z vídeňské Albertiny či z německých muzeí a galerií v Lipsku, Frankfurtu nad Mohanem či z Erlangenu.

Už jako devítiletý nakreslil studii hlavy

Albrecht Dürer: Moje Agnes, asi 1494.|foto: Albertina Wien

Albrecht Dürer se narodil 21. května 1471 v Norimberku. Stejně jako jeho otec i dědeček se vyučil v rodinné zlatnické dílně. To natrvalo poznamenalo celou jeho tvorbu – naučil se jemné a přesné práci zejména s rydlem, což se později projevilo v dokonalosti jeho mědirytin. V roce 1486 vstoupil jako učedník do dílny malíře Michaela Wolgemuta, jenž byl v Norimberku velmi uznáván.

Jak uvádí historik umění Rüdiger an der Heiden, „o Dürerově neobyčejném kreslířském nadání svědčí kresby, které udělal, ještě než vstoupil do Wolgemutovy dílny. Jako devítiletý nakreslil studii hlavy, která se bohužel ztratila; zato se zachoval jeho proslulý autoportrét, jejž nakreslil ve svých třinácti letech stříbrnou tužkou a v němž prokázal výjimečnou pozorovací schopnost a grafické cítění. Práce ve Wolgemutově dílně mu tedy umožnila především získat důkladnou znalost řemesla; osvojil si v ní zejména techniku dřevorytu.“

Dürer na cestách

V dílně měl Dürer také možnost seznámit se s pracemi dvou nejvýznamnějších grafiků německé pozdní renesance – Martina Schongauera a tzv. Meistra des Hausbuch. Oba grafici měli tehdy na Dürera velký vliv a několik jejich děl je také nyní vystaveno v Courtauld Gallery.

Na jaře roku 1490 Albrecht Dürer z Wolgemutovy dílny odešel a vydal se na cesty. Navštívil Porýní, pravděpodobně i Nizozemsko. Na podzim následujícího roku přicestoval do Colmaru, kde žil Martin Schongauer, který však před Dürerovým příjezdem zemřel. Z Colmaru odcestoval do Basileje, v roce 1493 pobýval ve Štrasburku, kde pravděpodobně působil v nějaké malířské dílně. V květnu 1494 se vrátil do rodného Norimberku, kde v červenci oženil s Agnes Freyovou. Podobu své mladé ženy zachytil v jemné kresbě, kterou doplnil slovy „Mein Agnes“. Tuto kresbu zapůjčila na londýnskou výstavu vídeňská galerie Albertina. A právě dobou, kdy opustil Wolgemutovu dílnu, a návratem do Norimberku je časově ohraničena současná expozice.

K vrcholům výstavy patří například kresba z vlastních sbírek Courtauld Gallery nazvaná Moudrá panna, kterou Dürer vytvořil roku 1493, dále pak jeho autoportrét z let 1491 až 1492 (zapůjčený z univerzity v Erlangenu) a zejména jeho tři studie vlastní levé ruky, na nichž mistr pracoval v letech 1493 až 1494. Tuto práci zapůjčila vídeňská Albertina.

Při pohledu na studie ruky si možná někteří návštěvníci Courtauld Gallery vzpomenou na jinou londýnskou výstavu Dürerových prací. Na přelomu let 2002 a 2003 ji uspořádalo Britské muzeum pod názvem Dürer a jeho odkaz. K tehdejším unikátům patřila mj. jiná, o čtrnáct let starší, mistrova studie sepjatých rukou z roku 1508.

Od Adama až po Apokalypsu sv. Jana

Albrecht Dürer: Moudrá panna, 1493.|foto:Samuel Courtauld Trust The Courtauld Gallery

Dodejme, že Dürer byl také jedním z prvních skutečně mezinárodních umělců. Dopisoval si například s Raffaelem, s nímž si také vyměnil svůj autoportrét za několik jeho kreseb. Byl prvním německým umělcem, jenž usiloval o svobodu umělecké tvorby. Jeho nesmírný význam spočívá v jedinečném spojení renesanční touhy po uměleckém řádu se středověkou zálibou pro rozmanitost a tajemnost. Dürer však byl nejen vynikajícím malířem a grafikem, ale psal také teoretické knihy o perspektivě a proporcích. V očích širší veřejnosti je především zapsán jako autor mnoha olejomaleb, například Adam a Eva, Čtyři apoštolové, Vlastní podobizna v kožichu, Podobizna mladé Benátčanky, Portrét Michaela Wolgemuta či Růžencová slavnost, která patří ke chloubám pražské Národní galerie. Vytvořil také jedinečný grafický cyklus patnácti dřevořezů Apokalypsa sv. Jana. Albrecht Dürer zemřel 6. dubna 1528 a byl pochován v rodinné hrobce svého tchána na norimberském hřbitově sv. Jana. Willibald Pirckheimer napsal ve svém žalozpěvu na mrtvého přítele, publikovaném ve Čtyřech knihách o proporci, které vyšly 31. říjny 1528, že smrt vzala Dürerovi vše kromě jeho slávy, která potrvá, pokud bude existovat tato Země.

Současná londýnská expozice připomíná počátky Dürerovy tvorby, vrací nás do doby, kdy přes své mládí dokázal vytvořit mnohá jedinečná díla.