Román Přání německé autorky Judith Kuckart

Obdobný výstřelek je osou románu německé autorky Judith Kuckart. Jistou logiku její spontánní rozhodnutí má: zmizí poslední den v roce. Silvestr je bezesporu dobře zvolený okamžik pro převratné životní změny. Věra má navíc narozeniny a představa stejné společnosti, která se u nich každoročně schází a stejného filmu, který se promítá, ji v tomto rozhodnutí utvrzuje. V šatně veřejného koupaliště nechá své věci a odcizí doklady a šaty z vedlejší skříňky. S cizí identitou odlétá do Londýna. Zatímco se čtenář může jen dohadovat, jak se jí v Londýně vede, dozvídá se leccos z její minulosti, která je na provinční městečko, kde se narodila a až do svých dnešních, šestačtyřicátých narozenin žila, dost neobvyklá. V dětství hrála hlavní roli v jednom filmu – to je ten, který se každoročně na Silvestra doma promítá. Byla v dětském domově a jeden manželský pár ji adoptoval. V době, kdy děj románu začíná, je Věřina adoptivní matka již dávno po smrti. Nynější Věřin manžel je její někdejší otčím. Mají spolu dvacetiletého syna.

Román je rozdělen do několika kapitol, dalo by se říci charakterových studií, každá z nich je věnována osobě, která patří k úzkému okruhu známých protagonistky románu. Judith Kuckart v nich mistrně vystihuje atmosféru provinčního městečka, kde každý zná každého, všichni jsou vzájemně nějakým způsobem propojeni a svázáni minulostí nebo budoucností. Chuť něco změnit v sobě i okolí mají skoro všichni. Věra se o to pokusila a všichni její blízcí a známí, ji postrádají, obdivují ji a trochu jí i závidí.

Název románu Přání (Wünsche) je dvojsmyslný. Wünsche je také příjmení Friedricha, jednoho z Věřiných přátel, majitele stejnojmenného obchodního domu z třicátých let, který vévodí středu městečka. Friedrich volí pro útěk z nudy province jinou formu: přestavuje svůj obchodní dům do původního stavu. Vše má být znovu tak, jako na začátku – počínaje točitými vstupními dveřmi s portýrem až po balení zakoupeného zboží do hedvábného papíru. Nostalgie bez hranic.

Judith Kuckart se podařilo téměř nemožné: vypráví napínavě o nudě maloměsta a o pokusech z ní utéct. Na jedné straně stojí touha odejít, na druhé nepřekonatelné vazby. Útěk a návrat, rezignace a euforie – to jsou protipóly, s kterými Kuckart pracuje. A její hrdinka Věra, která se nakonec vrací, děj románu shrnuje do věty: „Myslela jsem si, že je pro mne nesnesitelné být pouze tou, kterou zde všichni znají. Teď mám jistotu: je to má jediná možnost.“

Judith Kuckart: Wünsche. Nakladatelství DuMont, Kolín nad Rýnem 2013, 301 stran.