Kvazikrystaly – o jednom ženském osudu ve 13 kapitolách

Vzhledem k názvu knihy – Kvazikrystaly se ovšem budu držet zpátky a řeknu: téměř dokonalou. Kvazikrystaly jsou relativně mladým pojmem z chemie. Byly objeveny teprve před třiceti lety. Jedná se o pevné látky, jejichž molekuly nejsou uspořádány periodicky, jak je tomu u tradičních krystalů, nýbrž náhodně. Tato náhodnost má ovšem přece jen jistá pravidla – i pro laika to zní velmi napínavě. A přesně v těchto pravidelně-nepravidelných skupenstvích řadí autorka jednotlivé kapitoly svého románu.

O čem kniha jedná? První otázka, kterou většina čtenářů klade. V případě Kvazikrystalů mne napadá hned několik odpovědí: přátelství, láska, mateřství, nacistická minulost, dospívání, partnerství a to je pouhá část témat. Základním tématem ovšem je: co vlastně víme sami o sobě a co o druhých, kteří náš život spoluvytváří?

Eva Menasse rozporcovává život jedné ženy – Xany Molin – ve třinácti kapitolách. Stejně jako u kvazikrystalů – s jistou pravidelnou náhodností. Řád je zachován v chronologii řazení příběhů. V první kapitole je Xane čtrnáct let, následují kapitoly během studia, Xane matka, Xane majitelka a šéfka reklamní agentury a tak dále až po konečnou kapitolu, v které je Xane několikanásobnou babičkou.

Náhodnost spočívá ve volbě vypravěče: každý úsek Xanina života vypráví někdo jiný. Jednou je to kamarádka, jednou majitel vily, ve které Xane ve Vídni bydlí. V příštích kapitolách o ní píše její zaměstnanec, její adoptivní dcera, její gynekoložka a v poslední kapitole i její syn. Xane se v jednotlivých příbězích neobjeví hned na začátku – v některých se po několika stránkách stále dohadujeme, v jakém vztahu vlastně k ich-vypravěči je.

A tak se pomalu a mozaikovitě krystalizuje její příběh. Z Vídně se po studiu přestěhovala do Berlína, vzala si o mnoho let staršího profesora a k jeho dvěma dcerám přibyl společný syn. Vede velmi úspěšnou agenturu pro alternativní reklamu. Má problémy, přátele s problémy i problémy s přáteli.

Eva Menasse napsala velmi energickou a zároveň poetickou knihu. Bravurně zvládla odlišné perspektivy vyprávění rozdílných vypravěčů. Její román má hloubku, duchaplnost a velkolepou, pravidelnou náhodnost.

Eva Menasse: Quasikristalle. Kiepenheur & Witsch, Köln 2013. 426 stran.