Nové knihy

Nakladatelství Větrné mlýny vydalo pod názvem Poběžme natrhat růžové kakosty novou básnickou sbírku Jiřího Dynky. Autorovo dílo představuje už od svého debutu zvláštní hlas v české poezii: osobitý, nezařaditelný, v dobrém slova smyslu mimochodný. V nejnovější, v pořadí již sedmé knize se autor na rozdíl od prvních sbírek sice přiblížil tradičnějším představám o podobě literárního díla a dokonce se tento někdejší radikální experimentátor dopracoval ve výrazu jisté prostoty, ovšem prostoty sdostatek matoucí, ironické, zkrátka dynkovské. „Podmínky pro neschůdnost jsou optimální“, „jaké je počasí, takové si přeji“, „nekolaboruj s optimismem“ – to je jen pár ukázek autorovy hry s jazykem a se čtenářem. Coby výchozí figuru zvolil tvůrce opět optiku zúčastněného pozorovatele vlastního života. Stylizován coby „básnický úředník“ a víkendový výletník komentuje svůj „mužský přechod“ po padesátém roce věku. Nadšen „vynálezem výletů Ladovým krajem“ všímá si při svých cestách krajinou i časem toho, co jiní ne. Detail je tu králem, jemnost vnímání světovým názorem a zdánlivá banalita klíčem k novému pohledu na svět. Ačkoli je Jiří Dynka básníkem přívlastků a přídavných jmen, ukrývá ve svých matoucích laboratorních zprávách cosi podstatného a bez přívlastků, cosi jinak než poezií nezachytitelného, křehkého a přitom důležitého.

Z dalších knižních novinek zmiňme např. prózu Studená vlna z pera autora ukrývajícího se pod pseudonymem S. d. Ch. Jeho texty jsou zprávou „člověka vidoucího, který utekl ze země slepců, resp. ztelevizovaných humanoidů“, jak se o knize vyjádřil básník Viki Shock. Vypravěč pociťuje frustraci ze současného stavu společnosti: „Dospíváme ke kvantu bezcenných zkušeností, navazujeme na zmar novým zmarem, neznáme míru a společnou řeč mimo výdělečnou profesionalitu,“ píše autor. Útěchu nachází pouze v přírodě a v obrácení se do sebe sama, k „niterně plujícím lodím“ uvnitř našich srdcí. Knihu vydalo nakladatelství Divus.

Nakladatelství Plus připravilo román Ali Smithové Tam někde za duhou. Britská autorka, známá i u nás svými povídkami, otevírá prózu zdánlivě prostou zápletkou: během večeře v rodinném domě odejde jeden z hostů nahoru do hostinského pokoje, zamkne se tam a odmítá vyjít ven. Při marných pokusech dostat podivína ven odhalí autorka postupně minulost tohoto zvláštního člověka i povahy jeho přátel a známých, kteří se původně jevili jako pohodoví společníci. Knihu přeložila Lucie Simerová.

Na konec jsem si nechal Malý slovník reálií komunistické totality, který sestavila Věra Schmiedtová. Jde o další příspěvek k řadě publikací, mapujících výrazové prostředky tehdejší oficiální propagandy i jazyka lidové rezistence. V hesláři tedy najdeme pojmy pokrokové, zpátečnické i vysloveně protistátní. Publikaci vydalo Nakladatelství Lidové noviny, které vždy stálo v jednotném šiku s pracujícím lidem a svou čestnou a obětavou prací se podílelo na konstruktivním tepání nešvarů buržoazní minulosti, abychom parafrázovali jazyk jejich knižní novinky.