Nová stálá expozice moderního umění ve Varšavě

Jak při příležitosti otevření nové galerie napsal list Rzeczpospolita, je jen těžké uvěřit, že polská metropole, která má ambice stát se kulturním centrem střední Evropy, dosud neměla stálou expozici moderního umění. Sbírka ve Varšavském národním muzeu přitom patří k největším svého druhu v Polsku. Zahrnuje díla od první dekády minulého století až do uplynulého roku.

Na 700 metrech čtverečních jsou nejen malby, kresby či grafiky, ale také fotografie, fotomontáže i avantgardní filmová tvorba. „Chtěli jsme ukázat, jak se nejdůležitější momenty v historii Polska odrazily v umění… Například komunismus, holocaust, vyhlášení výjimečného stavu i konec 80. let,“ uvedl pro deník Rzeczpospolita kurátor expozice a zástupce ředitele muzea Piotr Rypson.

Víceméně chronologické je přitom i řazení vystavovaných děl. Nechybí ani malá promítací místnost, kde jsou fragmenty nejvýznamnějších filmů natočených v Polsku od 20. let minulého století. Zastoupeni jsou i současní tvůrci, jejichž díla se promítají na čtyřech malých monitorech. Je mezi nimi například „Rozpočtová story“ od Oskara Dawického. Ten se pevně držel částky, kterou na svůj umělecký projekt měl. Každá část snímku má určitou hodnotu a úbytek peněz je vidět v rohu obrazovky. V závěrečné scéně pak herec jen opakuje: „Za chvíli dojdou peníze.“

Dvacátá léta například zastupují díla ve stylu art deco od malířky Tamary Łempické. Dobu druhé světové války zachycují portréty vězenkyň koncentračního tábora Ravensbrück či osvětimský autoportrét polského malíře Mariana Bogusze. Pokud jde o pozdější období, nechybí obrazy předního avantgardisty Edwarda Krasińského, tvorba experimentální skupiny „Luxus“ z let 1983 až 1995, anebo díla Katarzyny Kozyrové, jež se ve svých videích, fotografiích či instalacích zaměřuje na sociální témata a společenská tabu.

V rozhovoru pro tisk kurátor uvedl, že bylo jeho záměrem vystavit nejen práce slavných polských tvůrců, ale i méně známá či dokonce neznámá díla. Za svůj objev pak považuje Aleksandera Kulisiewicze, který přežil pět let v koncentračním táboře a sbíral tam písně. Muzeum ukáže filmový záznam ze 60. let, kdy ve vězeňském oděvu s těmito písněmi vystupoval na veřejnosti.