Polské literární ceny

Přestože si polský deník Rzeczpospolita ve svém ohlédnutí za uplynulým rokem postěžoval, že polská knihkupectví zavalily životopisy a rozhovory s celebritami, týdeník Polityka byl při zveřejňování nominací na literární cenu optimističtější. Podle něj byl loňský rok výjimečný – vyšlo natolik zajímavých děl, že nebylo snadné vybrat jen tři autory. Na rozdíl od minulých let totiž reportáže či jednoduché příběhy vystřídaly literárně vybroušené romány.

Spisovatelé, kteří byli nominováni na jednu z nejprestižnějších polských cen – Paszport týdeníku Polityka – se ve svých dílech zaměřují na sociální problematiku. Ať už jde o dysfunkční rodinu, jako je tomu v případě Zośky Papużanky, která porotce nadchla prvotinou Betlém, anebo o mezilidské vztahy, jaké zachycuje kniha spisovatelky Kaji Malanovské s názvem Podívej se na mě, Kláro. Jak poznamenal jeden z porotců, 34letá Zośka Papużanka obraz rodinného pekla sestavuje z drobných situací. Přestože toto téma není originální, podařilo se jí ho pojmout netradičně – popisuje nejen to, co je pro členy rodiny traumatické, ale i to, co je spojuje. Využívá k tomu i nezvyklý smysl pro humor.

Třetí knihu devětatřicetileté Kaji Malanovské označil týdeník Polityka za její nevyzrálejší dílo. Psychologický román Podívej se na mě, Kláro porotce zaujal tím, že se snaží hledat odpovědi na otázky spojené s identitou ženy. A také přesnými postřehy ze současné společnosti. Hlavní hrdinka knihy má pocit, že existuje jen tehdy, pokud se na ni někdo dívá. V jejím partnerském vztahu se tak musí objevit někdo třetí, aby jeden mohl zůstat tím prvním.

Na otázky identity vsadil i třetí nominovaný – třiatřicetiletý Szczepan Twardoch, který nakonec ocenění Paszport týdeníku Polityka získal. Hrdina jeho knihy Morfina řeší otázku, zda je Polákem nebo Němcem. Je to důležité, neboť se píše rok 1939. On však touží po jediném – další lahvičce s morfiem. Dá se říci, že je toto dílo ze všech tří nominovaných nejvíce charakteristické pro současnou polskou beletrii. Jak totiž ve svém nedávném komentáři poznamenal deník Rzeczpospolita, polští autoři se ztrácejí v současném světě, kterým otřásá hospodářská i politická krize. A proto se pro ně historie stala jakýmsi azylem.