Odpadky v rajské zahradě – dokument Fatiha Akina

Dědeček Fatiha Akina v Çamburnu žil do šedesátých let – pak odešel jako gastarbeiter do Německa. Çamburnu bylo pohádkovým koutem země: sytě zelené kopce, ranní mlhou zahalená údolí. Obyvatelé se živili hlavně pěstováním čaje a rybolovem. Čaj sázeli po generace na terasovitých zahradách, ideální podmínky umožňovaly úrodu až třikrát ročně, její výtěžky uživily celou vesnici. Idylické bylo i – soužití místních obyvatel – tak to vypráví film: mešita, škola, jednou ročně kulturní festival. To vše pro tři tisíce obyvatel do konce devadesátých let. V té době turecké úřady rozhodly, že zavřený důl na těžbu mědi je ideální místo pro skládku odpadků. Dnes ve vesnici žije už pouhých dvanáct set obyvatel.

Fatih Akin přijel do Çamburnu poprvé v roce 2006, točil zde závěrečné scény filmu Na druhé straně. V té době zrovna začali skládku stavět, přes veškeré protesty obyvatelstva. Akin se rozhodl podpořit jejich protesty a natočit o nich film. To je počátek dlouhodobého dokumentárního projektu. Protože Akin nemohl vždy okamžitě přijet, když se něco důležitého dělo, pověřil natáčením fotografa a vesnického kronikáře. Dvě třetiny filmového materiálu jsou tedy dílem jednoho z obyvatel vesnice, který nefilmoval pouze protestní akce, ale i každodennosti spoluvesničanů. O to je film autentičtější.

A není pouhou dokumentací obrovského ekologického skandálu, ale i sondou do turecké společnosti. Starosta vesnice protestuje proti stavbě deponie a octne se před soudem pro „zamezování státních zájmů“. A vesničané, kteří říkají otevřeně co si myslí o politicích, kteří projíždějí okolo páchnoucí deponie v černých hermeticky uzavřených limuzínách. A udivení diváci, kteří se dozví, že turecké zákony kategoricky zapovídají přerušení již započaté stavby. To naprosto neodpovídá evropským měřítkům. Zajímavé, zvlášť když uvážíme jak usilovně se Turecko snaží stát členem Evropské unie.

Přestože je Fatih Akin jedním z největších melodramatiků současného německého filmu – nesklouzl jeho dokument do této roviny. Přesto, že vidíme idylické zelené kopce a obyvatele vesničky, kteří se možná už brzo odstěhují, unaveni a znechuceni tím, že je ti nahoře opět nechali na pospas páchnoucímu osudu. Někde přece deponii postavit musíme. A proč ne zrovna tady?, byla jejich argumentace.

Müll im Garten Eden. Německo 2012. Režie a scénář Fatih Akin. 97 minut.