Pařížská výstava Jiřího Kovandy
Ve Francii, v zemi Marcela Duchampa, zakladatele konceptuálního umění, se jeho dílo setkává s nebývalým ohlasem. Jiří Kovanda se od 70. let věnuje, jak malbě, tak především konceptuálnímu umění a performance.
Právě tento přesah mu zajišťuje velkou oblibu u francouzského publika. Marie Sýkorová se na vernisáž do pařížské čtvrti Marais vypravila a nechala se provést samotným autorem.
„Myslím, že Jiří Kovanda je opravdu veliký umělec,“ soudí kurátorka expozice Nathalie Boutin, „u vás je jeho dílo samozřejmě známé, ale musím říct, že díky souborným výstavám konceptuálního umění i tady ve Francii. Povědomí o umění střední Evropy se tady zlepšuje. První samostatnou výstavu Jiřího Kovandy jsme u nás měli v roce 2006 a byla to výstava dost dokumentární a dost tedy živá. Jeho instalace a performance si nezadají s těmi, které vznikají ve Spojených státech, v New Yorku a v Los Angeles. Já osobně si ale myslím, že jeho dílo je ještě lepší a silnější. Francouzské publikum prostě miluje konceptuální umění. Vždyť Duchamp byl přece Francouz! Je to asi i jedna ze součástí naší kultury. Ale ještě jednou musím dodat, že konceptuální umění střední a východní Evropy je opravdu velmi dobré a na vysoké úrovni.“
Výstava Jiřího Kovandy je v pařížské galerii GB agency k vidění až do poloviny ledna příštího roku.
Nejposlouchanější
-
Raymond Radiguet: Ďábel v těle. O skandální a nerovné lásce mladíka a vdané ženy
-
To jeli dva ve vlaku. Poslechněte si krátkou komedii Zdeňka Svěráka, který slaví 90 let
-
Imre Kertész: Člověk bez osudu. Svědectví malého chlapce o životě v nacistickém koncentračním táboře
-
Jiří Karásek: Muž, který zásadně mluvil pravdu. Hvězdně obsazená detektivní tragikomedie z roku 1965
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
