Polská divadelní současnost – o přehlídce současného dramatu

16. listopad 2012

V Polsku se konal už 22. ročník festivalu současného dramatu. Představilo se na něm 15 divadelních her, které vznikly po roce 1989. Ukázalo se, že hlavními tématy současného polského divadla jsou historie, paměť a identita.

Cena, která nese jméno podle režiséra, dramaturga i scénografa Stanisława Bieniasza, byla na festivalu udělena izraelskému dramatikovi Hanochovi Levinovi. Porotu nadchlo jeho drama „Muka života“, které zrealizovalo Divadlo Juliusza Słowackiego v Krakově. Jak porotci uvedli, chtěli oceněním tvorby dramatika, který se narodil v polské Łódži a zemřel před třinácti lety v Izraeli, poukázat na to, že v repertoáru divadel je nutná přítomnost života.

Hlavní cena festivalu, na němž se představují ty nejvýznamnější současné divadelní hry v Polsku, pak připadla dílu Korzeniec. Jde de facto o portrét města, kde vedle sebe žijí Poláci, Rusové, Židi i Němci, krátce před vypuknutím první světové války. Nicméně největší zajímavostí na zabrzeském festivalu byla cena publika. Grand Prix totiž získalo monodrama s názvem „Budou svátky“, jehož autor Piotr Rowicki se inspiroval leteckým neštěstím u Smolenska. Pro napsání této divadelní hry mu přitom posloužily rozhovory a reportáže o katastrofě, při níž před dvěma lety spolu s polským prezidentem zahynulo téměř sto lidí. Dá se ovšem pouze spekulovat, zda hra nadchla tím, že odkazuje na jednu z nejtragičtějších událostí v moderních dějinách Polska. Anebo, zda si ji obecenstvo oblíbilo kvůli jejímu svědectví o tom, čím se musí v životě vyrovnat každý z nás – tedy se ztrátou milované osoby.

Monodrama nastudované varšavským Teatrem Konsekwentnym, je příběhem zoufalé ženy, která ztratila manžela při leteckém neštěstí. Zaznamenává všechny fáze, jimiž člověk při ztrátě milovaného prochází – šok, smutek, snahu vyrovnat se s traumatem a nakonec i smíření se s realitou. Žena, která žila jen ve stínu vlivného politika, nyní – po jeho smrti – nachází sama sebe. A právě to nejvíce ocenili i polští kritici. Například server e-teatr.pl napsal, že jde o silné drama, v němž je ztráta blízkého člověka významnější než novinové články o Smolensku. Objevily se i názory, že hra v režii Piotra Ratajczaka citlivě odráží rozklad patriarchální rodiny. Vdova, která nejdříve bojuje za čest svého manžela, se totiž v důsledku neštěstí změní v ženu, která bojuje za svou identitu a již nechce být podstavcem sochy svého muže.

autor: Dagmar Langová
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.