Nový román švýcarského spisovatele Alaina Clauda Sulzera

Záleží samozřejmě na tom, kdo a v jaké situaci ji vysloví. V případě našeho románu je to světoznámý klavírní virtuóz Marek Olsberg. Jednoho večera v Berlínské filharmonii, uprostřed Beethovenovy klavírní sonáty č. 29 B-dur opus 106, tzv. Sonáty pro fortepiano, vstane a odejde ze sálu. Někteří vepředu sedící posluchači se domnívají, že ho zaslechli pronést větu: Tak, to by bylo.

Se stejnou lehkostí, se kterou tuto větu vyslovil, opustil kruhové koncertní pódium uprostřed sálu. Cvaknutí kliky dveří bylo slyšet i v zadních řadách hlediště, přeplněného konsternovanými diváky. Po několika vteřinách vypukl chaos, nikdo nevěděl, co se děje, někteří se domnívali, že snad někde hoří. Když se koncertní vedení konečně vzpamatovalo a oznámilo, že představení je tímto ukončeno, mluvil hlas pouze k prázdnému sálu. Diváci jej již opustili a diskutovali ve skupinkách ve foyeru a před zlatou budovou filharmonie o této události, která nemá v koncertním světě obdoby.

Zaklapnutí víka klavíru se ovšem odehraje až v polovině románu. Před ním jsou čtenáři – v obdobné kompozici, jak je tomu i u katastrofických filmů – nejprve seznamováni s několika postavami, které se na koncert z různých důvodů chystají. Někteří jako posluchači, jiní jako Olsbergovi zaměstnanci nebo jako jeho bývalé a budoucí milostné protějšky. A tento naprosto nenadálý a nevysvětlitelný exces geniálního pianisty ohrozí v různých polohách existence románových postav.

Budoucí návštěvníci koncertu patří k novodobé berlínské buržoasii. Večerní róbu si obléká manželka primáře v šatně luxusního bytu, zatímco v hotelu se majitel agentury modelek rozhoduje na koncert nejít. Vlivná donátorka popohání ve své vile najatý personál k rychlejší činnosti – připravuje velkou dobročinnou pokoncertní party a klavír, na který má mistr zahrát pár kratších kousků, se leskne v salónu. Olsbergův manager se pohádá po cestě v taxíku se svým milencem a jde do filharmonie sám.

Z Berlína tentokrát neuvidíme nic – ani hlučné široké bulváry, ani graffiti na zdech – jakoby ani neexistoval. Pohybujeme se v interiérech s občasně stojícími kousky nábytku věhlasných designérů, v zahradách, navržených zahradními architekty, v decentních hotelových apartmánech a na pohodlných sedadlech luxusních limuzín.

Ti všichni, kteří do této reality patří, žijí v iluzích o šťastném životě, harmonickém manželství, spravedlivém světě. A ze všech nejvíce zřejmě Marek Olsberg, který si tím méně dovede vysvětlit svůj náhlý odchod ze sálu. Jeho zaklapnutí víka klavíru a předčasné ukončení koncertu rozbije leckteré iluze. Návštěvníci koncertu se vrací předčasně a nečekaně do svých luxusních domovů, kde nejsou očekáváni, a jejich vztahy implodují.

Skvělý román, který nás od první stránky vtahuje do děje. Ze Sulzerova vypravěčského víru jsme katapultováni po dvoustech stránkách do mlhavé podzimní reality a rádi bychom četli dál, kdyby bylo co.

Alain Claude Sulzer: Aus den Fugen. Galiani Verlag, Berlin 2012. 230 stran.