Umění a krev – nová polská publikace z období 1939–1945

Kniha Umění a krev 1939–1945 je sice návratem do druhé světové války, ale vyvolává otázky, které jsou aktuální i dnes. A tedy: Má smysl umírat za knihy? Těmito slovy okomentoval deník Rzeczpospolita práci novináře Roberta Jarockého. Více než 400 stránková publikace není jen sbírkou autentických výpovědí intelektuálů, kteří prožili těžká léta 1939 až 1945. A není ani pouhou sbírkou faktů. Dnes už osmdesátiletý novinář využil to, co již dříve napsal on sám i jiní – nakonec seznam použité literatury podle listu Rzeczpospolita čítá až 60 odkazů. A na základě těchto faktů vypracoval poutavé a napínavé příběhy o záchraně uměleckých děl v okupovaném Polsku.

Reportážně psané příběhy jsou vytvořeny jen na základě skutečnosti, i když podle Rzeczpospolity autor využil své fantazie, aby vystavěl napětí a zdůraznil tragické aspekty. Server Wiadomości24.pl poznamenává, že na stránkách knihy nechybí situace, při kterých doslova tuhne krev v žilách. Polsko se za druhé světové války nevyhnulo zavírání a vypalování muzeí, knihoven, divadel či historických budov. A všechny tyto dramatické události Robert Jarocki zachycuje očima jejich svědků, připomíná Wiadomości24.pl.

Cílem knihy není poskytnout ucelený pohled na toto tragické období v dějinách Evropy. Výhradně se soustředí na jednotlivé osudy lidí jako Stanisława Lorentze – dlouholetého ředitele Národního muzea ve Varšavě, profesora Jana Zachwatowicze – architekta, historika i restaurátora či Bohdana Korzeniewského – divadelního historika, který za války pracoval v knihovně varšavské univerzity. Vedle toho nejsou opomenuty ani osudy rodin a těch, jejichž knihovny a sbírky čítaly mnohá velmi cenná díla. Anebo pedagogové, vědci a umělci – mnozí již dnes zapomenutí, kteří ovlivnili polskou kulturu. Všichni mají jedno společné. Bez jejich odvahy a konspiračních akcí by byly škody na uměleckých sbírkách, knihovnách či architektonických plánech způsobené německou okupací a příchodem Rudé armády mnohem větší.¨

Robert Jarocki, který má na svém kontě řadu biograficko-historických reportáží a publikací o polské inteligenci, v příbězích de facto ukazuje každodenní život za okupace. O některých osobnostech, které v knize zmiňuje, již přitom napsal samostatné publikace. A získal za ně od polského Pen Clubu cenu Ksawera Pruszyńského. Umění a krev ovšem tentokrát nabízí ucelený obraz toho, jak polští intelektuálové bojovali za záchranu svého kulturního dědictví.

Recenzent deníku Rzeczpospolita právě tento přístup k ohlédnutí do minulosti velmi ocenil. Soudí, že tak lze mnohem snáze oslovit současného čtenáře, pro kterého jsou osobní příběhy poutavější než jen strohý výčet fakt. Podle listu se v knize ovšem také skrývá otázka, zda by byl dnes někdo ochoten bez váhání položit stejnou oběť za polské kulturní dědictví? Odpověď však nenabízí, nad tím se čtenář musí zamyslet sám.