Z Ruska

V druhé polovině dubna se v Moskvě konalo plénum ústředí Svazu filmových pracovníků Ruska, na kterém se debatovalo především o stavu ruského filmu a ruské kultury jako celku. Předseda svazu Nikita Michalkov navrhl přítomným, aby odeslali otevřený dopis nově zvolenému prezidentu Vladimiru Putinovi, a hned přečetl jeho návrh, kde se mimo jiné říká: Už nemáme kam ustoupit. Za námi jsou velké dějiny a kultura, což nová generace Rusů ignoruje. A před námi se tyčí, aniž přeháním, katastrofa země, neschopné intelektuálně, kulturně ani demograficky odpovědět na výzvy současného světa, který nám neodpustí náš nedostatek vůle, nevzdělanost a slabost.

Komentátoři dodávají, že tzv. otevřený dopis prezidentovi neobsahoval nic nového – vyzýval k vypracování státní strategie v oblasti kultury, výchovy a vzdělání, které už nesmí být považováno za oblast služeb. K shromážděným dále promluvil odpovědný tajemník Svazu pro kulturu při úřadu Patriarchy otec Tichon, Mimochodem – Tichon Ševkunov absolvoval scenáristiku na VGIKu, a je tudíž rovněž členem Svazu filmových pracovníků Ruska. Sdělil přítomným, že podobné otevřené dopisy pro prezidenta připravují ve všech tvůrčích svazech a také v Akademii věd.

Pak se znovu ujal slova Nikita Michalkov a řekl: Tato naše občanská pozice není žádná novinka. Mluvíme o tom už dlouho, ale nic se neděje, protože chybí politická vůle. Jenže čas ubíhá a děti rostou. Dnes děti, zítra lid, jak říkal můj otec básník Sergej Michalkov. Musíme téhle myšlence konečně přišlápnout chvost a nepustit ji ze zřetele ani na okamžik. Musíme zajistit, aby se nově zvolený ministr kultury stal vicepremiérem a aktivně prosazoval státní strategii kultury.

To by bylo pěkné, komentuje ruský tisk, kdyby to tak trochu nekazila forma zasedání, které zahájilo velikonoční zvolání Christos voskrese (Kristus vstal z mrtvých), ačkoliv v sále byli přítomni zástupci různých republik Ruské federace, kteří vyznávají různá náboženství. Korunu všemu dal herec a nacionalista Nikolaj Burljajev (kdysi hrál znamenitě titulní roli ve filmu Andreje Tarkovského Ivanovo dětství a pak také mladého zvoníka v Andreji Rublevovi). Burljajev zvolal: Hledí na nás dva apoštolové, Andrej Tarkovskij a Sergej Bondarčuk, a ukázal na portréty klasiků na stěně konferenčního sálu. Co si TAM o nás asi myslí? Jak jsme mohli z naší kinematografie udělat americkou filiálku?! Tím dubnové zasedání Svazu filmových pracovníků Ruska skončilo.