Nové prostory pro frankfurtské muzeum Städel

9 fotografií

Akce, které zorganizoval ředitel muzea Max Hollein, nadchly místní občany a inspirovaly je ke sbírkám. V mnoha frankfurtských obchodech stály kasičky, v muzeu samém bylo možno koupit markantní žluté gumové holínky a za deště bylo hned jasné: tihle frankfurťané také přispěli na přestavbu a přístavbu Städelu.

A každý cent z těch mnoha miliónu je dobře investovaný a je vidět: podzemní přístavbou získalo muzeum tři tisíce čtverečních metrů výstavní plochy. Ta, nazývaná také zahradní halou, je ukrytá pod trávníkem muzea. Jeho zelená plocha se směrem ke středu lehce zvedá – i toto vyboulení má již své jméno: brontosauří záda – a je posetá kulatými otvory, zasklenými mléčným sklem. Celkem 195 oken, které připomínající průzory na lodi a propouštějí denní světlo do podzemních prostor. Zde je dostatek místa pro sbírku moderního umění. Prostorné a decentně zaoblené vstupní schodiště ze světlého hlazeného kamene nám postupně odkrývá pohled do této „kosmické lodi“.

Trávník před frankfurtským muzeem Städel|foto:Norbert Miguletz, © Städel Museum, Frankfurt am Main

Zde vystavené současné umění je z velké části také darem frankfurtských bank. Jenom Deutsche Bank propůjčila trvale 600 uměleckých děl. Mnoho dalších objektů je darem movitých obyvatel města. Ředitel Hollein založil speciální nadaci, která má 40 členů. Podmínka členství: roční minimální příspěvek na umění 250 tisíc eur.

Neo Rauch (*1961), Stern, 2001, olej na papíře, 2960 x 2000 mm (Städel Museum, Frankfurt am Main)|foto: © Courtesy Galerie EIGEN + ART Leipzig/Berlin / VG Bild-Kunst, Bonn 2012

Vystaveny jsou obrazy, sochy, objekty a fotografie, které vznikly po roce 1945. Anselm Kiefer, Gerhard Richter, Georg Baselitz, Joseph Beuys jsou zde zastoupeni stejně jako Sigmar Polke a Neo Rauch, ale i Jackson Pollock, Blinky Palermo, Cindy Sherman, Yves Klein, Andreas Gursky a mnoho dalších.

Kladu si otázku, jak je možné, že se ve Frankfurtu tomuto muzeu tak dobře daří, zatímco mnoho obdobných německých institucí – například muzea v Hamburku, Bochumi, Hagenu bojují o přežití? Důvodů je několik. Jedním z nich je jistě ten, že Städel nepatří pod městskou správu. Bankéř a velkoobchodník s kořením Johann Friedrich Städel ho založil počátkem 19. století jako občanské sdružení. Budova a pozemek jsou majetkem sdružení. To už je poloviční výhra.

Dalším důvodem je bezesporu osobnost ředitele muzea Maxe Holleina. Hollein studoval ekonomii a dějiny umění a jako kunsthistorik a ekonom v jedné osobě je pro Städel ideální. Navíc je velmi výtečným navazovatelem kontaktů a trpělivým žadatelem o příspěvky a dary v podobě uměleckých děl. V minulosti se ukázalo, že naprosto přesně ví koho o co, ale hlavně kdy požádat.

Frankfurt a jeho mezinárodní obyvatelé – ať už se na přístavbě svého nejslavnějšího muzea spolupodíleli nebo ne, mají být na co hrdi. Klasicistní Städel s postmoderně vybouleným trávníkem, stojící na břehu řeky a prezentující umění sedmi století je dalším důvodem k návštěvě tohoto města.