„Snažím se vyhýbat schématům i definici své činnosti.“ Krzysztof Garbaczewski na Divadle

Inscenace krakovského Starého divadla přivádí na scénu hned tři Hamlety různých generací. Text hry propojuje Shakespearovo drama s úryvky ze hry Heinera Müllera Hamlet - Stroj a rovněž vychází ze studie Stanisława Wyspiańského, jež analyzuje různá pojetí a chápání Hamleta. Pro všechny inscenace režiséra Krzysztofa Garbaczewského je typická výrazná vizuální stránka a ani tato není výjimkou. Z obřího srdce se valí krev na maketu Evropy, jednotlivé státy se zalévají rudou barvou. Pracuje se s filmovými projekcemi v přímém přenosu, s vodou na scéně, zrcadlením a podobně.

Krzysztof Garbaczewski: Hamlet |foto: Festival Divadlo v Plzni

Jaký význam přisuzuje Krzysztof Garbaczewski scénografii a jakou roli hraje konkrétně v Hamletovi? „Mám štěstí, že můžu pracovat s Aleksandrou Wasilkowskou, která ve skutečnosti není scénografkou, ale architektkou. Proto tam přináší takové mimodivadelní postřehy. A to mě na tom vždy fascinuje. Spolupráce s ní je úžasná. Já se pokaždé snažím k divadlu přitáhnout lidi z nedivadelních profesí, což celou práci a celý divadelní výraz obohacuje.“

Krzysztof Garbaczewski |foto: Festival Divadlo v Plzni

Zdá se, že u vás převažují témata existenciální jako smrt, člověk v postmoderní společnosti... Podle čeho si vybíráte texty, které inscenujete?To vychází z jakési mé vnitřní potřeby. Téma smrti je vždy velmi silné, snažím se ho uchopit v kontextu doby, problémů člověka v současném světě. Snažím se, aby vyjadřovalo hranice, kde se život člověka stýká s technologiemi. Lidský život, stejně jako život divadla, je pomíjivý. I to je věc, kterou se snažím uchopit.

Krzysztof Garbaczewski: Hamlet |foto: Festival Divadlo v Plzni

Inscenoval jste také několik her s historickými motivy, ať už je to Galerie polských králů nebo Kamenné nebe. Došel jste při studiu těchto látek k nějakým novým poznatkům?V Polsku se historii nelze vyhnout, to téma na mne také zaútočilo a lapilo mě. Právě v inscenaci Kamenné nebe místo hvězd jsme pracovali v Muzeu varšavského povstání. Nevím, nakolik je v Česku známo, že to povstání bylo nesmírně zničující. Přineslo obrovské utrpení, takže to byla pro nás velmi citlivá a náročná práce. Snažím se to téma uchopit také ve vztahu k současnosti, ve smyslu výkladu historie. Ta bývá často zdeformována, její skutečná tvář vyvrácena. Důležité je, jak mladé pokolení chápe historii a jaký vliv má na mládež výklad dějin. To je další téma, které mě fascinuje. Může to být velmi nebezpečné. Špatný, falešný nebo dokonce záměrně převrácený výklad dějin může vyvolat nějaké duchy, společenské vzepětí nežádoucím směrem. Proto je to velmi náročné a zajímavé téma.

Jste žákem slavného polského režiséra Krystiana Lupy. Patříte spíš k jeho následovníkům, nebo se vůči němu vymezujete?Na Krystianovi mě fascinuje, a to jsem si také z něho vzal, jeho obecný přístup k divadlu. Jeho velký důraz na stavění hranic, které ale lze překročit a zajít vždycky ještě dál. Důležitý je jeho etický étos, který je přímo nakažlivý. A já jsem se jím nakazil. Snažím se, aby moje práce byla vždy poctivá a usilovala o něco víc, než jen běžnou zábavu. To jsou věci, které mě na něm fascinují a které jsem také od Krystiana Lupy nasál. Vizuální stránka, technický přístup k práci, to už není to, co je pro mě z jeho práce nejdůležitější.

Krzysztof Garbaczewski |foto: Jaroslav Prokop

Pracujete v krakovském Národním Starém divadle, kde je uměleckým šéfem Jan Klata, rovněž Lupův žák. A ten se vůči svému mistrovi velmi radikálně vymezuje.Jan Klata potkal Krystiana Lupu, když byl ještě mladší, a právě mládí je příznivé k takovým náladám a k postojům rebelie. Já nemám potřebu se nějak ostře vymazat. Jak se vyvíjím, vybírám si stále nové věci, které jsou pro mě z Krystianova odkazu důležité. Například si stále více uvědomuji, jak je důležitá jeho schopnost pracovat s hercem a otevřít ho. Toho využívám, z toho čerpám. Uvědomuji si, jak je pro mě výhodné pracovat s herci, s nimiž dřív pracoval Krystian Lupa.

Krzysztof Garbaczewski |foto: Jaroslav Prokop

Mohl byste charakterizovat divadlo, které vás zajímá, o které usilujete?Snažím se dívat na určitý bod v dálce, k němuž divadelnictví směřuje a který nám stále mizí za horizontem. Je to věčné usilování. Snažím se vyhýbat nějakým schématům, definici své činnosti. Snažím se hledat stále nové a nové cesty, jedno z velkých témat, které považuji za nosné. Technologie, které možná mohou zcela nově definovat teatrálnost, divadelnictví. Tyto pojmy může technologie naplnit novým smyslem. Proto se snažím využívat technologie stále novým způsobem a čekám, kam mě to dovede. Otevírám stále nové směry a snažím se neuzavřít do nějakého určitého stylu.