Multimediální umělec Viktor Takáč se ve svých 31 letech v nadsázce ohlíží za dosavadní tvorbou

Laureát prestižní ceny pro současné umělce Essl Art Award 2013 se ve svém věku na retrospektivní výstavu pochopitelně necítí a s pojmem retrospektiva si spíš pohrává.

„Je to vlastně spojení dvou slov, které vytvářejí procesuální charakter výstavy, dalo by se to vztáhnout i ke slovu introspektiva,“ vysvětluje.

Viktor Takáč pracuje s prostorovými novotvary pohyblivého obrazu videa. Výchozím materiálem jsou mu často dokumentární deníkové záběry nebo naopak předpřipravené studiové situace určené pro fotorealistický záznam.

Současná výstava umožnila autorovi dát starším pracím nové významy. Jak říká, svá videa například „přepisuje do instalace“.

Na samém konci výstavního prostoru vstupujeme do místnosti, kde video jen bojácně prosvítá černou tmou. Umělec si klade otázku, co znamená černý formát. Je to prázdný prostor, nebo naopak prvky vyjevuje, zhmotňuje?

V jedné z dalších instalací probouzí zvědavost návštěvníků tajemná červená draperie, která vybízí k úvahám, co je za ní. Podle Takáče draperie odkazuje k výměně pozic hlediště – jeviště, ale nabízí i řadu jiných výkladů.

A co by si měl z výstavy divák odnést? Autor by si přál, aby to byl podobný zážitek jako třeba z návštěvy cirkusu.