Sochařka, která v odpadcích hledá inspiraci i materiál

Sochařka a keramička Jindra Viková vstoupila na českou výtvarnou scénu už koncem šedesátých let. V roce 1970 absolvovala na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v keramickém ateliéru profesora Otto Eckerta a její doménou se stala malovaná porcelánová plastika, zejména hlavy a figura. Dnes se autorka volně pohybuje mezi sochou, kresbou, koláží a asambláží. A právě asambláže instalované v průhledných plexiboxech tvoří jádro její právě zahájené výstavy Prchavé okamžiky v Galerii Fotografic ve Stříbrné ulici na Starém Městě v Praze.

„Jindra Viková se profilovala jako sochařka, pracovala hlavně s trojrozměrnými objekty, keramickými a porcelánovými plastikami. Tady jsou vystaveny její práci z posledních let, jsou to převážně dvojrozměrné asambláže. Přibyl ale rozměr časový – do jednoho obrazu dokáže vklínit vize minulosti, a to i takové, kterou si nemůžeme pamatovat, někdy zase věští budoucnost a vidí věci, které se teprve stranou. S prvkem náhody pracuje intuitivně, můžeme mít pocit, že materiály si samy hledají a vybírají své příběhy,“ přibližuje práci Jindry Vítkové historička umění Terezie Zemánková, která výstavu zahajovala.

Jindra Viková absolvovala VŠUP. Ve svém díle se často zabývá zobrazením lidských povah, charakterů, intimních nálad i mezilidských vztahů. Její díla se vyznačují poetikou, která vedle ironie a humorné nadsázky často skrývá tíživější obsah. Ke své současné výstavě říká: „Asambláže dělám průběžně, už od roku 1996, ale moc jsem je nevystavovala. V Průhonicích jsem objevila kamarádku, která dělá s plexisklem. Když jsem viděla ty báječné odpadky, nahromadila jsem je a hrozně mě to baví. Od dětství jsem recyklátor. Mám radost z toho, že se věci mohou znovu narodit.“