Národní galerie skládá poctu Michelangelu Buonarrotimu. 450 let po jeho smrti.

Kromě světově známých děl, jakými jsou např. Medicejská kaple z baziliky San Lorenzo ve Florencii – zobrazená na rytinách proslulého nizozemského rytce Cornelise Corta, nebo pohledy na chrám sv. Petra či motivy ze Sixtinské kaple jsou ve Schwarzenberském paláci představeny také grafické listy zobrazující umělcovu intimnější tvorbu. Rytiny Nicolase Béatrizeta a Giulia Bonasone z poloviny 16. století reprodukují některé z kreseb, které Michelangelo vytvářel pro své nejbližší: přítelkyni Vittorii Colonnu a Tommasa Cavalieriho.

Z mistrova bohatého odkazu čerpali rovněž barokní umělci, hold mu však skládá i umění 19. století a mnozí moderní tvůrci. Výstava představuje také několik pozdějších grafických listů, mezi nimi velmi působivý portrét italského umělce, který vytvořil grafik českého původu Emil Orlik v roce 1913.

Michelangela obdivovali už jeho současníci

Umělci z Itálie i Záalpí přicházeli obdivovat a studovat jeho díla. apř. strop Sixtinské kaple označil Giorgio Vasari přímo za „Akademii kresby“, protože snad všichni umělci pobývající v Římě mířili k Michelangelově fresce, aby kopírovali jeho slavné postavy a později inspiraci využili ve své práci. Umělcova tvorba se těšila také velkému zájmu rytců, kteří známá díla převáděli do mědirytu či leptu.

Grafické listy rychle šířily Michelangelovy novátorské kompozice i jednotlivé figurální motivy. První grafická reprodukce nástěnné malby Posledního soudu ze Sixtinské kaple vznikla v roce 1543, tedy pouhé dva roky po dokončení fresky, a do konce 16. století jich známe již patnáct od rozličných autorů a v různých rozměrech.