Čtvrtek je skoro jako pátek, alespoň ve videoinstalacích Mileny Dopitové
Vizuální umělkyně Milena Dopitová vstoupila na českou výtvarnou scénu na počátku devadesátých let jako členka umělecké skupiny Pondělí. S jejím nejnovějším projektem, tvořeným pěti videoprojekcemi, se můžeme setkat do 4. května v pražské galerii Video NoD.
Milena Dopitová absolvovala na Akademii výtvarných umění v Praze v roce 1994 ateliér Milana Knížáka a brzy se prosadila jako autorka instalací a videí, v nichž zpracovává témata týkající se sociální, tělesné a genderové identity.
Nevyhýbá se ani problémům dospívání, stárnutí a smrti. Je držitelkou řady ocenění, mimo jiné i ceny The Pollock Krasner Foundation, udělené v roce 1997 v New Yorku. V současné době vede ateliéry zaměřené na konceptuální tendence umění na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové a na Fakultě umění a designu Západočeské univerzity v Plzni.
Jsou ve svém údělu krásní
Osudy, kterými procházejí zvířata, prožívala Milena Dopitová s nimi: „Takže každé video má v sobě skrytý malý příběh. V názvu je každodennost, všednost, ale zároveň i den pracovního klidu. Čtvrtek už se přelamuje na pátek, lidi už se těší na víkend. Nic takového ale zvíře nevnímá, to žije od jídla k jídlu, od východu k západu slunce.
Pro mě to byla oslava života zvířat, videa by měla být připomenutím toho, že i tito tvorové existují vedle našeho života. Mnohdy si ani neuvědomujeme, že jsme to my, kdo vymezuje jejich život. Oni jsou ve svém údělu krásní a mnohdy i šťastní.“
Nejposlouchanější
-
Anna Beata Háblová: Víry. Románové podobenství o cestě k překonání strachu a ponížení
-
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Idiot. Nadčasový příběh o víře, že dobrota může změnit lidská srdce
-
Winterbergova poslední cesta. Železniční roadstory podle bestselleru Jaroslava Rudiše
-
Zmizela a Strýček z nebe. Šumavské povídky Karla Klostermanna
