Světlo z vedlejšího pokoje Tomáše Smetany

Ten v roce 1985 absolvoval na Akademii výtvarných umění v Praze v malířském ateliéru profesora Arnošta Paderlíka a od 80. let v jeho ateliéru vznikají menší i rozměrné, až několikametrové kresby, vytvářené mikrotužkou.

Hlavním námětem Smetanových kreseb jsou figury v životní velikosti a portréty jeho blízkých a přátel, ale také zátiší a v poslední době i interiéry, v nichž autor pracuje s posuny místa i času. Na jeho kreslených obrazech se opakovaně objevují stále ty samé prvky – prvorepublikový koberec, kubistický psací stůl, odkládací stolek, židle, věci, ke kterým má určitý vztah.

Své výstavě dal Tomáš Smetana název podle jedné ze svých kreseb – "Světlo z vedlejšího pokoje". A protože každá ze Smetanových kreseb je zároveň i příběhem, zeptal se ho Karel Oujezdský, jaká historka je spojena právě s kresbou, která dala celé výstavě název.