Poslední rozloučení se sochařem a malířem Mariusem Kotrbou

Marius Kotrba tragicky zahynul 17. května. V září by mu bylo 52 let. Velké výstavy svých prací, kterou v sobotu 28. května zahájí Muzeum v Bruntále na hradě Sovinci fotograf Jindřich Štreit a na kterou se tolik těšil, se Marius nedožil, stejně jako chystané veřejné diskuse o jeho projektech pro brněnský veřejný prostor, které vzbudily tolik neoprávněné zášti a nevraživosti.

Marius Kotrba v osmdesátých letech studoval na Akademii výtvarných umění v Praze, kde také na počátku 90. let působil jako odborný asistent u profesora Huga Demartiniho. Od roku 1997 pracoval až do své smrti jako vedoucí katedry sochařství na Fakultě umění Ostravské univerzity.

Žil a pracoval v Rožnově pod Radhoštěm. Do povědomí veřejnosti vstoupil hlavně svými figurálními plastikami ve veřejném prostoru, jako je jeho monumentální bronzová socha sv. Kryštofa, patrona poutníků, řidičů a pocestných, na dálničním obchvatu u Olomouce, kamenná Pieta pro novodobou Křížovou cestu u Kuksu či socha Spravedlnosti před budovou Nejvyššího správního soudu v Brně.

Kotrba byl také jedním ze dvou finalistů na Edisonův pomník a vítězem soutěže na jezdecký pomník moravského markraběte Jošta. Připomeňme si nyní sochaře a malíře Mariuse Kotrbu úryvkem z rozhovoru, který s ním natočil kolega Karel Oujezdský v říjnu roku 2009 na jeho výstavě „Hledání rovnováhy“ v Topičově salonu v Praze. Zeptal se ho tehdy o jakou rovnováhu, mezi jakými prvky a světy, mu jako člověku i umělci jde.