Barbara Jagadics: Vady jsou věčné
Galerie Havelka v Martinské ulici na Starém Městě v Praze otevřela ve středu 18. května výstavu mladé maďarské sklářské výtvarnice Barbary Jagadics, která v roce 2007 začala studovat v ateliéru skla profesora Vladimíra Kopeckého na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a dnes tam u jeho nástupce Rony Plesla dokončuje své doktorandské studium.
Barbara Jagadics vlastně vystavuje pod názvem „Vady jsou věčné – Muzeum vad skla“ svou doktorandskou práci. A s vadami uvědoměle pracuje i ve své tvorbě. Sama o tom napsala: „Můj výzkum je založen na pozorování vad, které běžně vznikají při výrobě skla, na snaze přistoupit k chybám, omylům a aspektům, které jsou obvykle považovány za vady, takovým způsobem, že budou přeměněny v typickou vlastnost. Snažím se pracovat s unikátními materiálovými vlastnostmi skla a nově definovat „oficiální“ chyby při výrobě skla.“
Než dostane od Karla Oujezdského slovo samotná autorka, poslechněte si úvodní řeč, kterou na středeční vernisáži pronesl významný český sklářský výtvarník a malíř, profesor Vladimír Kopecký.
Výstavu „Barbara Jagadics: Vady jsou věčné – muzeum vad skla“ si můžete v Galerii Havelka v Martinské 4 na Starém Městě v Praze prohlédnout pouze do soboty 28. května.
Nejposlouchanější
-
Raymond Radiguet: Ďábel v těle. O skandální a nerovné lásce mladíka a vdané ženy
-
To jeli dva ve vlaku. Poslechněte si krátkou komedii Zdeňka Svěráka, který slaví 90 let
-
Imre Kertész: Člověk bez osudu. Svědectví malého chlapce o životě v nacistickém koncentračním táboře
-
Jiří Karásek: Muž, který zásadně mluvil pravdu. Hvězdně obsazená detektivní tragikomedie z roku 1965