Nová média, technologie, sny a pocity krásy, to všechno „v kostce“

Poprvé diváci uvidí představení 1. září na Nové scéně Národního divadla Praha a po jeho skončení se budou moci zapojit do otevřené diskuse. Na vzniku díla se podílejí choreografové Štěpán Pechar a David Stránský, hudbu složil Jan Šikl.

Ještě před premiérou bude inscenace třikrát představena v podobě work in progress.

„V tomhle představení nepůjde úplně o nové a objevné technologie,“ vysvětluje Pavel Knolle, jaké technologie budou v představení Cube využity. „Snažíme se spíš ukázat základní principy a spíš se vrátit k tomu gruntu Laterny, který spočívá ve spojení obrazu a živého interpreta hudby.“ Pavel Knolle už dříve spolupracoval s oběma autory choreografie, se Štěpánem Pecharem a Davidem Stránským. Ze společné představy převracení prostoru se nakonec zrodilo představení Cube: „Jako nejlepší model prostoru pro vizualizace, který by splňoval naše představy, byla asi opravdu kostka, která se dá převracet, různě naklápět, měnit se v různých směrech. Takže to byl nějaký společný nápad, spíš prostorový a vizuální.“ Na vliv zvoleného tvaru a prostoru Pavel Knolle přibližuje: „Už jenom fakt, že základem scénografie je čtvercová plocha, která z důvodu, aby byla pro diváka dobře viditelná projekce, která na tu podlahu padá, tak ta plocha je nakloněná, takže v nejvyšším bodě je ve výšce jednoho metru. V takové úrovni pohyb pro tanečníky není snadný a museli jsme s tím dopředu počítat.

Cube (fotografie ze zkoušky) |foto: Hana Smejkalová

Tanečníci na nakloněné rovině a snové vizualizaceProjekce jsou předtočené: „Jsou připravené, ale vlastně jsou připravené na základě té choreografie, která vznikla, a vzájemně se ovlivňovaly. Tanečníci mohli podpořit tu filmovou iluzi, anebo někde naopak ta projekce jakoby rozhýbe statického tanečníka.“ Scénografie má tři podoby, objasňuje umělecký vedoucí Laterny magiky: „V první části představení si hrajeme jenom opravdu s rozměrem a tvarem jeviště, to je nakloněný čtverec 7 × 7 metrů. K němu v druhé části přibude zadní stěna toho čtverce. A do třetice je tam taková odcizující, taková velmi snová scéna, kde použijeme vícero pásem, takových průsvitných pláten, která nám pomohou celé jeviště do takového vizuálu krásy a pohody.“

Hudba k představení pochází z různých zdrojů: „Někde jsme měli s autorem hudby, Janem Šiklem domluveno, že něco připraví sám a něco jsme mu navrhovali. A dokonce některé části choreografie vznikly na jinou hudbu a on byl ovlivněn tím, co vidí, jaký je pohyb, co my bychom si představovali. Myslím, že ta spolupráce s hudebním skladatelem byla velmi příjemná, protože, byť jsme některý kousky vraceli několikrát, tak mezi námi byla vynikající komunikace.“