Piotr Paziński přijel na MAČ. Představil svůj Letní byt a ukázal Ptačí ulici

Také v zatím poslední povídkové sbírce Ptasie ulice (2013), která letos vychází česky jako Ptačí ulice v nakladatelství Větrné mlýny, se Piotr Paziński (nar. 1973) vrací do dávného židovského světa. Sám zná druhou světovou válku jen z vyprávění a židovské tématice se věnuje především ve svém literárním díle.

Hledat v paměti minulost předků„Letní byt je mým návratem do dětství,“ charakterizuje knihu autor. „Do doby, kdy jsem pobýval v takovém penzionátu pro starší osoby z generace mých prarodičů. V knize se snažím rekonstruovat jejich vzpomínky a svět. Druhá kniha, kterou jsem v Brně představoval, se jmenuje Ptačí ulice. Je to soubor povídek týkajících se současné Varšavy. Téma paměti se tam ale také objevuje, jsou tam například osoby trpící ztrátou paměti.“

Od Odyssea ke KafkoviJako klíčové pro svoji tvorbu vnímá polský spisovatel právě téma židovství. Mimo to se ale také zabývá literární vědou. „Já jsem ale v židovském prostředí vyrostl a rozhodl jsem se, že ho tímto způsobem připomenu.“ V jeho esejích židovství hlavním námětem nebývá, tam se zaměřuje na své oblíbené spisovatele, uvádí Piotr Paziński, „řadu let jsem strávil nad dílem Jamese Joyce, hlavně nad jeho Odysseem, na to téma jsem napsal, dizertační práci, knihu a vedl jsem různé semináře. Nyní se zabývám spisovateli Střední Evropy, literaturou spjatou s územím Rakousko-Uherska, s bohatstvím jazyků i kultur.“ V poslední době se autor, podle jeho slov, nejčastěji vrací k Franzi Kafkovi.

Piotr Paziński: Letní byt |foto: Nakladatelství Havran

Lenka Zakopalová v článku v internetové literární revue Iliteratura o prvotině letní byt mimo jiné píše: „Piotr Paziński patří mezi nejmladší představitele „židovské literatury“ v Polsku. Zatímco u národních literatur si pomáháme jazykem, v němž vzniká, pokud židovskou literaturu vymezíme jazykově, ochuzujeme ji o řadu autorů, kteří se identifikují jako Židé, ale tvoří v jazyku země, kde se narodili – a často to bylo právě v Polsku. Proto literární historici označují tuto literaturu za „polsko-židovskou“ a vymezují ji i pomocí dalších kritérií.“